Zemská brána v Orlických horách je místo plné příběhů. Vypráví o nich naučná stezka

Zemská brána a kamenný most
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zemská brána a kamenný most

Přírodní rezervace Zemská brána leží na hranici s Polskem a zároveň na hranici dvou krajů, Pardubického a Královéhradeckého. Pod osadou Čihák vyhloubila řeka Divoká Orlice romantické údolí. Řečiště plné balvanů lemují v úseku několika set metrů skály, a tak Zemská brána odjakživa působila jako vstupní brána do Čech.

Přes Divokou Orlici vede silnice z Bartošovic v Orlických horách do Českých Petrovic. Právě u kamenného mostu, kde je i malé parkoviště, začíná naučná stezka. Po proudu řeky, směrem ke Klášterci nad Orlicí, vás zavede na půvabná místa. Podél koryta Divoké Orlice chodili po staletí pastevci, obchodníci i pašeráci. Dnes je to oblíbené turistické místo.

Naučná stezka Zemská brána má celkem deset zastavení a její délka je přibližně dva a půl kilometru. Poblíž mostu vede skalnatým terénem, ale dál už je pohodlnější. Cesta není nijak fyzicky náročná. Přesto je důležité vědět, že kvůli ochraně přírody by turisté neměli využívat jinou než vyznačenou turistickou trasu.

Kamenný most je vstupem do Zemské brány

Na druhou stranu Divoké Orlice přejdete díky Pašerácké lávce. Pochází z roku 2002, ale měla samozřejmě svoji předchůdkyni. Řeku v těchto místech kdysi překlenoval starý dřevěný mostek. Postavený byl hlavně kvůli svážení dříví z lesů. Vzhledem k tomu, že Zemská brána tvořila hranice mezi Pruskem a Rakousko-Uherskem, využívali právě tuto lesní cestu obchodníci. A přes lávku putovalo i pašované zboží, hlavně cukr, cukerín nebo tabák, a tak vznikl také její název.

Nedaleko Pašerácké lávky kdysi stával lovecký zámeček, známý jako Lusthaus. Postavit si ho na začátku 19. století nechal Jan Parisch, majitel žambereckého panství. Empírový zámeček měl podobu přízemní obdélné stavby s vysokou valbovou střechou a také antické sloupy. Později byl letohrádek využíván jako hájovna. V roce 1936 celý objekt lehl popelem, požár byl údajně založen úmyslně. Jedinou stopou po existenci zámečku je mohutný tis a také dva menší rybníčky, které kdysi sloužily k chovu pstruhů.

Pozůstatky válečného opevnění

Přibližně kilometr od kamenného mostu překonává údolí řeky linie opevnění z let 1936 až 1938. V bezprostřední blízkosti Orlice stojí jednopatrový pěchotní srub s označením R-S-54 Na potoku. Jeho hlavní zbraní byl těžký kulomet, umístěný v pancéřové kopuli. Do dnešních dnů se zachovaly pouze železobetonové stěny bunkru, který měl kdysi sloužit asi patnáctičlenné posádce. Pevnost je přístupná, ale na vlastní nebezpečí.

Od vojenského bunkru se po proudu řeky dostanete k Ledříčkově skále. V její horní části je dobře vidět vstup do malé jeskyně, kde si prý kdysi svůj lup schovával legendární zbojník Orlických hor zvaný Ledříček. Pověst se přitom opírá o skutečnou historickou postavu, zlodějíčka Josefa Lédra, který žil na okraji Klášterce nad Orlicí někdy v 17. století.