Žijeme v práci, nikoliv s nejbližšími. Proto o tom píšu, je to můj příspěvek k angažované poezii, říká básník Roman Polách

9. srpen 2022

Za svou druhou sbírku Délka života ve volné přírodě získal bohemista a básník Roman Polách moravskoslezskou cenu Jantar. Zatímco první polovinu knížky inspirovala poetika Petra Hrušky, o druhé mluví jako o angažované, ovšem nikoliv v politickém či ekologickém smyslu. Ve Vizitce s Evou Lenartovou ale probral třeba i to, proč lidé rádi čtou regionální knihy, jako je Šikmý kostel.

Na jméno Romana Polácha lze každý měsíc narazit v literárním časopise Host, pro který vybírá a stručně komentuje básně začínajících autorů, a debutantům věnuje i pořad v ostravském antikvariátu Fiducia. Sám také básně píše, jeho první sbírku Náhlý vítr, který je ti svědkem vydal roku 2014 v Protimluvu, za sbírkou druhou, pojmenovanou Délka života ve volné přírodě, získal nedávno moravskoslezskou cenu Jantar.

Čtěte také

Díky tomu se o jeho autorské tvorbě dozvěděla i většina jeho studentů na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, jimž se snaží přiblížit literaturu skrz hudbu (i proto si do Vizitky vybral Wolkerovu Baladu o očích topičových od kapely Hm…) a pro které vymyslel seminář tvůrčího psaní. O svém působení v Centru regionálních studií při FF říká: „Naposledy jsme po literární stránce zmapovali Ostravu a aktualizovali jsme její slovník.” Protože se profesně zaměřuje na první polovinu dvacátého století, jeho úkolem je kupříkladu i demytizovat postavu „hornického“ Petra Bezruče, jenž ve skutečnosti vychází ze symbolismu a dekadence.

Kundera končí u mě doma

Při doktorátu si Roman Polách zařídil úvazek v ostravské knihovně, kde nakonec pracoval šest let v oddělení regionální literatury. Studentům radil, co přečíst k maturitě, a všímal si, jaké knihy jdou, respektive nejdou na odbyt. „Do knihovny chodila hlavně starší generace, která se ptala po bestsellerech. Takový Kundera nebo Joyce se čtou málo, když se z knihovny vyřadili, skončili u mě v knihovničce,” usmívá se. V poezii vlastní i cizí – mu nejvíc jde o autenticitu, která ovšem může znamenat i angažovanost.

Čtěte také

Tu přitom nevnímá jako dogmatickou pravdu. Jde spíš o subtilní pozorování a poetickou interpretaci každodennosti, jíž je logicky součástí i samotný autor. „Žijeme v práci, čas věnujeme kolegům. I mě štve, že ho nemohu trávit s nejbližšími. V básních ukazuju, co mě rozčiluje a na čem se zároveň bohužel sám aktivně podílím. To je ta angažovanost a zároveň autentičnost,” interpretuje ve Vizitce autorské čtení své básně. V rozhovoru také vysvětlil, odkud se vzal název sbírky Délka života ve volné přírodě - souvisí s životem nedaleko sadu plného zvířat.

Spustit audio

Související