Život někdy přináší opravdu paradoxní situace.

Tak máme za sebou opět jeden státní svátek. Letošní 28.říjen znamenal, že už uplynulo 85 let od vzniku Československé republiky. Na řadě míst se u nás při této příležitosti konaly vzpomínkové slavnosti. Jeden z takových pietních aktů se konal i v Ostravě. Bylo krásné, i když chladné počasí, hrála dechovka, v nablýskaných uniformách se řadili bývalí i současní vojáci a nechyběli ani čelní politikové z města i kraje. Bývá dobrým zvykem, že v tento sváteční den se v Ostravě předávají i nejrůznější vyznamenání. Nejinak tomu bylo i letos. Medaile uděloval jak ministr obrany, a to prostřednictvím velitele místní posádky, tak i Československá obec legionářská. Jedna věc je však instituce, které medaile uděluje, druhá pak konkrétní lidé, kteří taková vyznamenání předávají. Došlo totiž k nemilé situaci, kdy jednu sadu ocenění předával jeden z náměstků ostravského primátora. Nebylo by na tom nic tak divného, pokud by si člověk neuvědomil stranickou příslušnost onoho náměstka. A pokud by taky nevzal v úvahu konkrétní oceněné. Komunista totiž předával metál plukovníkovi ve výslužbě. Nevím, jakou stranickou horlivostí za minulého režimu vynikal dnešní náměstek primátora. Ani nevím, jak a zda vůbec oceněnému plukovníkovi komunistický režim ublížil. Přesto něco takového považuji za nevkusné. A jak jsem se v inkriminovaný okamžik slavnosti rozhlížel kolem sebe, nebyl jsem ve svých rozpacích sám. Neškodilo by, kdyby ceremoniáři z ostravské radnice příště trochu více přemýšleli. Když už na radnici krajského města komunisté vrcholné funkce právoplatně obsadili, tak ať je jim při takových ctihodných příležitostech vymezen příslušný prostor. Třeba kladení věnců u dotyčného památníku by snad tolik nevadilo. Takový památník se totiž na rozdíl od lidí neumí červenat.