Nejmladší pražská synagoga

Synagoga postavená blízko pražského hlavního nádraží představovala náhradu za tři synagogy zbořené při asanaci ghetta v pražském Josefově na přelomu 19. a 20. století. O její stavbě bylo rozhodnuto v letech půlstoletí panování císaře Františka Josefa I., a proto se původně nazývala „jubilejní“, i když se jí též říkalo synagoga „nová“.

Její secesně stylizovaný prostor pro 850 věřících navrhl známý vídeňský architekt Wilhelm Stiassny a v ornamentálním maurském slohu synagogu vyzdobil František Fröhlich. Měli ji navštěvovat především nábožensky reformní Židé a tomu odpovídala nejen rozlehlá galerie pro ženy, ale též velké varhany, symbol neortodoxní bohoslužby. Výrok biblického proroka Malachiáše nad vstupní sloupovou předsíní pak vyjadřoval ideál asimilovaných židovských Pražanů: „Což nemáme všichni jednoho Otce? Což nás nestvořil jediný Bůh?”

V roce 2003 byl při průzkumu této nejmladší pražské synagogy objeven dokument popisující historii stavby a její účastníky: „Kéž tento chrám mnohá staletí přečká a ještě v daleké budoucnosti o zbožné mysli svých zakladatelů svědčí,“ praví se v jeho závěru. „Kéž vždy vyhovuje svému určení: aby shromažďoval věřící ve svých prostorách, kde by svou mysl povznášeli k Stvořiteli.“

Tak tomu bylo až do německé okupace. V září 1941 bohoslužby v Jeruzalémské synagoze z příkazu nacistů skončily a synagoga se stala skladištěm konfiskovaného židovského majetku. Bohoslužby se v ní opět mohly konat až po osvobození, za komunistického režimu za neskrývané pozornosti státního církevního dohledu i StB – vždyť do Jeruzalémské synagogy přicházely i za totalitních poměrů na židovský Nový rok stovky návštěvníků.

Od konce 60. let byl duší synagogy kantor Ladislav Blum. Původem z východního Slovenska, skvělý, v židovské hudební tradici vzdělaný tenorista. Narodil se roku 1911, válku přežil ve vězení, na útěku i v lágrech, po ní vystudoval práva a až do své smrti roku 1994 téměř třicet let vedl v Jeruzalémské synagoze bohoslužby. Vrchní rabín České republiky Efraim Karol Sidon později napsal: „Tato synagoga, prodchnutá smyslem pro slušnost doktora Bluma, se stala i v nejhorších dobách oázou, v níž o šabatech a svátcích nalézali azyl všichni, kteří v tom světě venku nenalézali zalíbení.“

Takto, jako citlivého člověka i kantora věrného předválečné východoevropské tradici modlitby, jsem dr. Bluma poznal i já. Jeruzalémská synagoga má však i svou současnost: nadále se zde konají bohoslužby, jako významná památka je otevřena veřejnosti, pořádají se zde varhanní koncerty a výstavy. Přijďte se podívat.