Tíživé masky a lehkost slov
Když se před pětapadesáti lety objevila na českých jevištích hra Josefa Topola Konec masopustu, byl to zázrak - nejen vítězství divadelníků nad tehdejšími stranickými kulturtrégry, ale také majstrštyk českého dramatu.
Doposud schematicky pojímané téma kolektivizace venkova dostalo podobu strhující scénické balady. Příběh rolníka Krále, který jako jediný ve vsi odmítl vstoupit do zemědělského družstva, traktoval sedmadvacetiletý autor bohatým a obrazivým básnickým jazykem. Navázal na odkaz E. F. Buriana a s pomocí reje masopustních masek dokázal v dobové tragédii Královy rodiny vyjádřit nadčasový moment: zrůdnost manipulativního tlaku společnosti na každého, kdo je považován za černou ovci.
Nejnovější uvedení této Topolovy hry v Divadle na Vinohradech znovu potvrdilo, že právě ve schopnosti interpretů vyhmátnout v dobově zakotveném příběhu jeho nadčasovou platnost se skrývá čertovo kopýtko. Režiséru Martinu Františákovi se zdařilo evokovat sílu Topolovy obraznosti. Na náznakové scéně Marka Cpina působí expresivní masopustní masky Evy Jiříkovské někdy až hororově a rudý Husar se šavlí v ruce se i díky skvělému výkonu svého představitele Daniela Bambase právem ocitá na billboardech zvoucích na představení.
„Lžeš, proto se nebojíš slov," říká Králův syn Jindřich Husarovi. Tato věta je použita jako motto v divadelním programu, z jehož dalšího obsahu je zřejmé, že klíč k současnému významu hry hledají inscenátoři právě v jejím jemném odlišování pravdy a lži a v ostražitosti vůči „lehkosti" a zneužívání slov. Bohužel lehce zacházejí se slovy i někteří herci, jejichž šumlování ničí krásu Topolova textu. Ledabylost se pak projevuje také v profilaci postav. Nejočividněji u Smrťáka, který rej masek zastřeně diriguje. Místo slizkého křiváka, jehož stvořil dramatik, je k vidění jen bodrý holič.
Naštěstí se lze v inscenaci setkat i s výkony opačnými. Tomáš Pavelka obdarovává svého Krále sedláckou sukovitostí i oduševnělostí písmáka. Věrohodně a bez karikaturního zjednodušování je sehrána trojice představitelů society - Cihlář (Igor Bareš), Předseda (Pavel Rímský) a Tajemník (Aleš Procházka). Výborný je pak Viktor Javořík, ztělesňující oběť tragédie, prostomyslného Jindřicha.
