Ekoturismus je nejúčinnější variantou ochrany přírody, tvrdí ornitolog. Proč může snižování uhlíkové stopy ohrozit důležité biotopy?

Na Sněžce máme ptáka, pěvušku podhorní, která se může vyskytnout na úbočí Everestu ve výšce 7000 metrů nad mořem. Jak je to možné?

To je jeden z nejzajímavějších ptáků, které u nás najdeme. Musím tedy říct, že Česká republika není žádná výhra. Jsme uprostřed kontinentu a nevede tu žádná pořádná tahová cesta. Jsme takový oukropeček na okraji zájmu ptáčkařů.

Pěvuška podhorní drží světový rekord v rozpětí výškového výskytu. V zimě může zimovat na úrovni moře. A skutečně byla dlouhodobě pozorována na úpatí Everestu ve výšce 7000 metrů. Takže to rozpětí je sedm výškových kilometrů, což je naprosto neuvěřitelné.

Čtěte také

Proč ubývá hmyzu a ptáků? Lidé považují přírodu za zdroj své obživy, nechtějí se dělit, vysvětluje ornitolog

V analýze ekologické nenahraditelnosti se na jedno z předních míst dostalo kolumbijské pohoří Santa Marta. Byl jste tam?

Ano, měl jsem to štěstí. Je třeba vysvětlit kontext té studie nenahraditelnosti chráněných míst na světě – Národních parků a rezervací je na světě 173 000. Tahle studie vzala data ze všech chráněných oblastí a seřadila ta místa podle míry ohroženosti a míry endemismu – to znamená, že to zvíře žije pouze tady a nikde jinde. Na prvním místě skončila Santa Marta.

Endemických druhů ptáků máme v Evropě kolem 15 druhů. A Santa Marta, která je deset tisíckrát menší plochou, jich má 25. Je to de facto jedno malé izolované pohoří v severní Kolumbii s extrémní prominencí – stoupá to od vodní hladiny do pěti kilometrů. To vysvětluje ten extrémní endemismus. Nic podobného jinde na světě není.

Byl to pro mě trochu šok. Čekal jsem, že těch endemických druhů tam uvidíme třeba 5 a budeme skákat ze země, haleluja. Nakonec jsme jich viděli 20, skoro všechny kromě jednoho kolibříka.

To ale předpokládá, že přesně víte kam a kdy jít. Nebo jste měl dobrého domácího průvodce?

Obojí. Někdy jde člověk sám a jindy s průvodcem, protože jsou místa, kde vás bez průvodce prostě nepustí. A to vidím jako skvělou příležitost zmínit jednu věc: Když jsme tam přišli do lesa, domorodec tam měl krmítko pro kolibříky. Měl u toho kostrbatě rukou napsanou tabulku – asi byl spíš pologramotný – „Pokud půjdete fotit kolibříky na moje krmítko, zaplaťte tolik a tolik.“

A Češi – jak mohli reagovat jinak – začali nadávat, že nás chce někdo obrat o peníze a jaký je to švindl, vždyť ti kolibříci tam žijí tak jako tak, a ten les tam stojí bez toho domorodce.

„Les tam nestojí bez toho domorodce, ale díky tomu domorodci.“
Tomáš Grim, ornitolog a ptáčkař

Ale to je omyl, ten les tam nestojí bez toho domorodce, ale díky tomu domorodci. Jsou dvě možnosti: přijdete tam a zaplatíte domorodci za to, že si na jeho krmítku vyfotíte kolibříky. A on má motivaci nechat tam les stát, starat se o něj a chránit ho.

Varianta B – česká varianta – ušetříme. Ale z čeho bude ten domorodec žít? Ten les vykácí a bude tam pěstovat maniok. Ekoturismus je nejúčinnější způsob ochrany přírody. To je moje jediná, řekl bych dost relevantní, poznámka k problému uhlíkové stopy. Snižte uhlíkovou stopu a zlikvidujete tyto nejcennější biotopy všude po světě.

Kdo je mezi ptáky schopný imitátor? Dostane se vůbec ornitolog do terénu? A musí být dobrý stromolezec? Poslechněte si celý rozhovor.