Filmař Jan E. Svatoš: Filmové festivaly musíme brát s rezervou. Oceněním jsou spokojení diváci v hledišti

Začíná 57. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Filmař, fotograf a dokumentarista Jan Svatoš považuje festivaly za unikátní příležitost prezentovat své umění.

Čtěte také

iROZHLAS

Kdy z filmů zmizeli milenci a kdy vrazi? Datové putování po 125 letech české kinematografie

„Zároveň je to magnet na pozornost různých filmových profesionálů,“ komentuje význam filmového svátku v pořadu Jak to vidí…

„Ale člověk by to měl brát rozumně. Mám rád citát Wernera Herzoga, který upozorňoval na to, abychom se ani my filmaři nebrali příliš vážně,“ dodává Svatoš s nadsázkou. „Když ocenění přibývají, tak to člověka těší, ale zároveň je potřeba to brát s rezervou.“ 

Jan E. Svatoš je autorem dokumentárního filmu Až zařve lev, který pojednává o neobyčejném osudu krále Přemysla II. Otakara a františkánského mnicha Odorika.   

„Nedávno jsem se vrátil z filmové projekce. Na náš dokument přijeli do Prahy lidé z Českých Budějovic nebo z České Lípy nebo dokonce ze Znojma. Pro mě to je ekvivalent filmového ocenění,“ přiznává filmař, který má dosud na kontě dvě ocenění a jednu nominaci za kameru. Za ní stála manželka Romi Straková. Snímek Až zařve lev dosud vidělo přes pět tisíc diváků, nedávno k filmu vyšla stejnojmenná kniha. Jde o téma staré 700 let a Svatoš připouští, že natáčení významně obohatilo životy tvůrčího týmu. 

Bezprostřední reakce diváků

„Vidím několik rovin. Středověk sice minul, ale některá témata jsou stále aktuální. Jenom se opakují a jenom se mění protagonisté a kostýmy,“ vysvětluje filmař v rozhovoru se Zitou Senkovou.  

„Děláme si film kompletně od a až do zet, jezdíme s ním a já mám obrovskou radost ze zpětné vazby. Člověk poznává diváky svých filmů osobně, slyší jejich bezprostřední reakce. Je to extrémně náročné na čas, ale neskutečně mě to baví. Je to pro mě velká čest, když jsou lidé ochotni vám věnovat čas,“ připouští.  

„Stává se, že po filmu je ještě hodinová debata a lidé nemají potřebu rychle utéci z kina. Když se s diváky bavím, tak někteří do kina třeba vůbec nechodí. Tak to si dvojnásobně cením toho, že náš dokument byl záminkou, aby přišli do kina.“ 

Osobní přístup a vlastní distribuci Svatoš nepovažuje za novou vlnu ani společenský fenomén. „Náš případ asi neznamená nějakou novou vlnu, ale rozhodně je to určitá cesta a my jsme za to velmi rádi,“ říká Svatoš. 

Fake news už ve středověku

Tvorba filmu, který zpracovává téma staré stovky let podle Svatoše může přinášet odpovědi na palčivé otázky současné doby: „Fake news, plagiátorství, graffity. To jsou všechno moderní slova, samozřejmě někdy úsměvná.“ Při studiu materiálů a psaní scénáře si ověřil, že problémy se opakují.

Fenomén fake news ilustruje na příběhu františkánského mnicha Odorika z Pordenone, který je ústřední postavou Svatošova filmu Až zařve lev. „Částečně měl český původ, částečně byl Furlánec. Byl to první Evropan v Tibetu. Napsal úžasnou cestopisnou knihu, kde se snažil vyvrátit některé mýty. A paradoxně ta kniha byla pošlapána a pozměněna slavným Mandevillou, který jeho dílo považoval za příliš realistické. Tak pracně to, co Odorik viděl na vlastní oči a dementoval, zase vrátil zpátky. A rázem se Mandeville se svým fantastickým cestopisem stal po Bibli nejvydávanější knihou středověku,“ popisuje konkrétní příklad z historie. 

„Děsivé je, že fake news tady jako chiméra jsou už velmi dlouhou dobu a zároveň je nejde zabít. Ale jak říkal Werich: Boj s lidskou hloupostí nikdy nemůžeme vyhrát, ale nikdy ji nesmíme vzdát. To mi přijde jako poselství,“ uzavírá Svatoš.