Jako Jack a Rose. Cestující na zaoceánských lodích riskovali všechno, aby se mohli vydat za svým americkým snem

Na palubě lodí společnosti Red Star Line odcestovalo od 70. let 19. století až téměř do začátku 2. světové války z Evropy do Ameriky skoro dva a půl milionu lidí. Většina z nich hledala za oceánem lepší život, někteří utíkali před blížícím se nacismem. Statisíce se jich plavily z přístavu v belgických Antverpách. Přímo v budově, kde se pasažéři odbavovali a procházeli lékařskými prohlídkami před nástupem na loď, dnes jejich příběhy připomíná muzeum.

Stojím před červenou cihlovou stavbou s velkým bílým nápisem Red Star Line a dívám se na původní železnou posuvnou bránu. Právě tudy v 19. a 20. století dovnitř přicházely statisíce lidí – často celé rodiny, které s sebou přinášely kufry a bedny se svým majetkem.

Hned ve vstupní chodbě muzea k návštěvníkům ze všech stran doléhají hlasy současných i minulých migrantů z celého světa.

Zavazadla cestujících třetí třídy byla před nástupem na loď dezinfikována

„Důvody pro migraci jsou stále stejné jako v době Red Star Line,“ vysvětluje Dominique Osier, dlouholetý průvodce muzea. „Lidé utíkají a utíkali z válečných zón, byli trestáni za svoji víru, někteří utíkali z ekonomických důvodů. Hledali lepší práci, lepší život. Někteří kvůli dobrodružství nebo lásce. Je to stále stejné.“

Jako Jack a Rose

„Cestující třetí třídy museli přijít do této budovy, aby dostali povolení nastoupit na loď. Jejich zavazadla byla dezinfikována,“ popisuje Dominique vstupní proceduru.

„Sami se museli osprchovat a jít na prohlídku k doktorům. Postupně tři lékaři rozhodovali, jestli člověk může nastoupit, nebo ne – jeden z belgické imigrační služby, jeden lékař od společnosti Red Star Line a jeden ze Spojených států nebo Kanady.“

Model jedné z lodí společnosti Red Star Line ilustruje rozdělení na jednotlivé paluby

Zdravotní kontroly byly velmi přísné. Lékaři na palubu nepustili nikoho, kdo měl vši, trpěl infekcí očí, ale zákaz měly třeba i svobodné těhotné ženy. K prohlídce ovšem museli jen pasažéři třetí třídy, ostatní mířili rovnou na loď.

„Je to velmi zvláštní, když se nad tím zamyslíte. Ten rozdíl mezi situací Jacka a Rose ve filmu Titanik. Takový tehdejší svět byl – obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými,“ poznamenává průvodce.

S Red Star Line cestoval několikrát třeba i Albert Einstein

Cesta doslova za všechny peníze

Na cestu do Ameriky se lidé vydávali z celé Evropy. S Red Star Line cestoval několikrát třeba i Albert Einstein.

Dostat se z Evropy do Ameriky znamenalo často vsadit všechno na jednu kartu. „Jedna jízdenka v třetí třídě – cena zahrnovala vlaky po Evropě, loď do Spojených států a vlaky po Americe – to vše v jednom balíčku stálo zhruba tolik, co člověk vydělal za 75 dní práce,“ přibližuje Dominique.

„Dnes by to bylo zhruba 2500 euro za jednu jízdenku. Ale cestovaly celé velké rodiny, měly deset i více dětí. Pokud bylo dětem dvanáct a více, platily plnou cenu, takže to bylo hodně drahé.“

Prohlížím si nádherné barevné plakáty zobrazující velké parníky a veselé cestující – reklama na migraci.

„Našim moderním očím se to může jevit poněkud zvláštně, tohle už dnes v ulicích nevidíme. Ale v minulosti byla spousta takových reklam. Společnosti vytvářely krásné plakáty s velkými zaoceánskými loděmi, které tu cestu trochu romantizovaly. Lidé byli opravdu lákáni, aby si kupovali lístky,“ komentuje Dominique.

„Cestovaly celé velké rodiny, měly deset i více dětí. Pokud bylo dětem dvanáct a více, platily plnou cenu, takže to bylo hodně drahé,“ přibližuje Dominique

Život v novém světě

Do muzea pravidelně přicházejí skupinky lidí, kteří sami opustili svůj domov a přistěhovali se do Evropy. Učitel holandštiny Ruland sem doprovodil skupinku svých studentů, imigranů ze Sýrie, Maroka, Iráku...

„V naší škole se učí holandštinu, proto jsme vyrazili právě sem – do muzea o migraci. Toto téma se jich přímo dotýká. Samozřejmě jim chybí jejich rodiny, ale udržují kontakt po telefonu, přes facetime, takže je to dnes jiné než tenkrát,“ zamýšlí se.

V muzeu Red Star Line si můžete poslechnout vzpomínky konkrétních lidí, kteří se na dalekou cestu kdysi vypravili. Na místě jsou původní zavazadla a předměty, které si lidé brali na palubu, nebo historické modely lodí, kterými cestovali.

autoři: Zdeňka Trachtová , and
Spustit audio

Související