Kostel v Horních Studénkách patří k nejstarším v okolí a má i prastarou poutní tradici

14. březen 2024

Kostel Sv. Linharta v Horních Studénkách si zaslouží pozornost zejména svoji slavnou poutní minulostí. Významu objektu je přizpůsobena také jeho architektonická tvářnost, která je výrazem důležitosti kostela v jinak poměrně zapadlé horské vesničce.

Kostel stál v Horních Studénkách již odpradávna. Dá se tak usuzovat zejména z biskupské listiny z roku 1481, ve které na žádost tehdejšího majitele obce Jana Dalčického z Dalčic, povolil biskup Jan z Varadína samostatnou duchovní správu. Kostel byl původně mariánský, později, v 16. století přešel na krátkou dobu pod správu českých bratří. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že podle zprávy z roku 1771 patřil prý místní kostel k benediktýnskému konventu v Klášterci.

Ještě před Bílou Horou byl patrně zasvěcen sv. Linhartu, ochránci vězňů a dobytka. Původní kostelík byl patrně dřevěný a vyhořel za třicetileté války. V padesátých letech sedmnáctého století tak již byl ve velmi špatném stavu. Z tohoto důvodu vyslali obyvatelé obce, podle listiny z 27. června 1651, jistého Jakuba Rozbroje, aby vybíral almužny na výstavbu nového kostela. Podařilo se shromáždit potřebnou částku, a tak mohl být vystavěn kostel v dnešní podobě. Stalo se tak roku 1666.

Zasvěcení kostela sv. Linhartu se brzy projevilo ve vzniku pouti. První zmínka o poutích je z gruntovní knihy a pochází z roku 1620. I když byl na počátku kostel velmi chudý a jeho duchovní správce se zde sotva uživil, netrval tento stav dlouho. Byly to právě pouti k Sv. Linhartu, které daly vzniknout bohatství kostela.

Mimo milodarů poutníků se zde vyráběly také voskové figuríny, které pak byly poutníkům prodávány. O významu kostela svědčí i odvod do tzv. Náboženského fondu zřízeného Josefem II., který činil v roce 1784 celých 9144 zlatých a 45 krejcarů. Místní farář zde pak dostával plat slušných 300 zlatých ročně.

Poutě v Horních Studénkách byly navštěvovány odedávna obrovským počtem lidí. Nebylo výjimkou, že se zde sešlo několik tisíc poutníků. Lidé sem přicházeli nejen z blízkého okolí, nýbrž i ze Šumperska, Orlicka a Hřebečska. Svatý Linhart byl ochráncem domácích zvířat, která byla pro obyvatele těchto oblastí jedním z mála zdrojů obživy. Úcta k němu byla tedy namístě.

Velká shromáždění poutníků vedla v roce 1941 k zákazu konání poutí, neboť tyto byly považovány za pročeskou demonstraci pod církevním pláštíkem.

Napoleonský kříž v obci je z roku 1814

První zvon na věži pocházel ještě z původního starého kostela a nesl letopočet 1568. Byl však za 1. světové války zrekvírován. Další zvon pocházející z roku 1696, byl zasvěcen Sv. Linhartu a byl na něm latinský nápis se jménem štíteckého faráře Jana Knura, rychtáře Pavla Rýznara a staršího obce a Jana Mináře. Třetí menší zvon pocházel z roku 1732. Nového zvonu se místní kostel dočkal v roce 1993, kdy byl 6. listopadu slavnostně zasvěcen opět sv. Linhartu.

Výraznou zajímavostí místního kostela jsou ambity nazývané zde i konventy. Obepínají celý kostel a ten pak působí spíše jako pevnost s vysokou zdí. Vznik této unikátní stavby se datuje k roku 1734. Sloužila k přespávání poutníků a k jejich ochraně před nepohodou.

Dnes jsou ambity využívány jako obecní hřbitov. Před kostelem je k vidění další velmi zajímavá památka. Je jí kříž z roku 1814, který připomíná útrapy právě skončených napoleonských válek. Nedávno vznikla za zdí ambitů také krásná relaxační zahrada, která může sloužit jak k potkávání, tak i k duchovnímu prožitku v příjemném prostředí horské krajiny.

Spustit audio