Premiéra kompozice Proroctví Izajášovo. Osamělé volání a jeho dozvuky v hudbě skladatele Pavla Zemka Nováka
„Knihu Izajáš mám v paměti odnepaměti,“ říká skladatel Pavel Zemek Novák o námětu své kompozice Proroctví Izajášovo. Setkávají se v ní Dvořák se Scarlattim, Smetana s Händelem či Beethoven se Chopinem. Podobně se u proroka Izajáše setkávají vlk s beránkem, aby spolu pokojně žili.
Řídí: Pavel Šnajdr
Zemek je skladatelský mistr, který dokáže provázat zdánlivě nesmiřitelné protiklady do jedné nádherné hudby. Sám sice působí nenápadným dojmem, ale v posledním desetiletí se propracoval mezi nejhranější české autory. Jeho kompozice nacházejí uznání i posluchačskou odezvu u souborů specializovaných na současnou hudbu stejně jako u velkých symfonických orchestrů.
Když přijde řeč na Zemka, obvykle se přitom jedním dechem začne mluvit o duchovní hudbě. Třiašedesátiletý skladatel je ovšem na hony vzdálený povrchním hrátkám se spiritualitou či vírou „v něco nad námi“. Jeho pseudonym odkazuje k převorovi znojemského kláštera Jakubu Antonínovi Zemkovi, který byl vyznamenaným účastníkem protinacistického odboje a vzápětí osmnáct let vězněným odpůrcem komunistického režimu. Jedná se ale také o typické příjmení na Slovácku – jen v Uherském Brodě je skoro dvojnásobek Zemků než v Praze.
Není složité vidět za uměleckým jménem Zemek souznění se zemitostí i tradicí jihomoravského – veskrze katolického – venkova. Skladatel ostatně bývá často označován za tradicionalistu, čímž je společně s duchovním směřováním a unisonem uzavřena trojice stereotypů, které charakteristiku jeho tvorby obvykle provázejí. Všechny tři jsou pravdivé a zároveň značně zjednodušují skutečnost.
Proroctví Izajášovo z roku 2005 je dokonalou ukázkou Zemkovy práce s hudbou i duchovní inspirací. Kniha Izajáš je jednou z nejkomplexnějších částí Starého zákona: prorok se zastává chudých, očekává příchod Mesiáše z rodu krále Davida, ale mluví také o univerzálním smíření, v němž vedle sebe budou žít divoké šelmy i jejich někdejší kořist. Zemek skrze starozákonního proroka hledá pravdu, která je ukrytá pod vrstvami vnějších zbytečností, platí pro všechny a nikomu neupírá svobodu.
Zároveň se také jedná o vrchol první fáze Zemkových experimentů s tvorbou v jednohlase – nebo mnohem přesněji řečeno v unisonu. Na první pohled se může zdát, že se Zemek obrací kamsi do středověku ještě před začátky polyfonie a vzdává se tím všech pozdějších výdobytků harmonie, kontrapunktu a dalších typů vícehlasu. Skladatel tím ale zároveň klade ohromný důraz na rytmus a zvukovou barvu, čímž se zcela jednoznačně dotýká hudebních trendů od 20. století až po současnost. Využívá dlouhých dozvuků klavíru či harfy, které vytvářejí mnohohlasé paralelní vrstvy. Sám k tomu podotýká, že práce s barvou zvuku mu při komponování zabere nejvíc času.
Premiérovou nahrávku Proroctví Izajášova natočil Brno Contemporary Orchestra s dirigentem Pavlem Šnajdrem v říjnu 2020 v ostravském studiu Českého rozhlasu. Skladba od svého vzniku před 15 lety doznala řadu dílčích změn, ale její podstata se nezměnila. Jejích třiatřicet částí jako by si vesměs nevšímalo prvotní biblické inspirace: nesou čistě hudební názvy jako Aria či Interludium, ale řada z nich nazvaných Sintesi spojuje dvojice zdánlivě nesourodých skladatelů.
Zemek úspěšně nachází styčné body mezi barokním varhaníkem Dietrichem Buxtehudem a vídeňským „králem valčíků“ Johannem Straussem či antiromantickou ironií Erika Satieho a renesanční exaltovaností Gesualda da Venosa. Nejedná se přitom o lacinou hru na poznávání hudebních citátů, ale především o hledání společné podstaty. Ta se občas zaleskne jako zlato na dně Rýna, když na něj krátce zasvítí slunce.
Kompozice Proroctví Izajášovo vznikla na objednávku brněnského festivalu Expozice nové hudby, kde ji v roce 2005 poprvé provedl ansámbl MoEns. Premiérovou nahrávku odvysílal poprvé 3. ledna 2020 Český rozhlas Vltava v pořadu Futurissimo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
