Robert Sedláček: Přál bych si, aby diváci u Soudu nad českou cestou přemýšleli nad svým životem
Soud nad českou cestou je nový film Roberta Sedláčka, v němž formou soudního přelíčení rekapituluje třicet let demokracie. Premiéru má snímek v Jihlavě na festivalu dokumentárních filmů, ještě před tím ale autor přijal pozvání do vltavské Vizitky. Tomáš Pilát ji natočil u Roberta Sedláčka doma v Benešově. Ve městě, které není daleko od Prahy, přitom v něm ale věčně necinkají tramvaje a nehoukají sanitky.
V rodném Zlíně si vyzkoušel brigádu u pásu, kdy se vyráběly boty. Pracoval v kotelně, jezdil s popelářským vozem a působil také jako novinář. Tehdy si Robert Sedláček uvědomil, že příběhy, kterým se věnuje coby publicista, mají ještě větší potenciál.
Když se pak hlásil na FAMU, ptali se ho, proč přichází mezi ně, umělce, a proč raději nepodal přihlášku na žurnalistiku. „Hlásil jsem se tam, protože jsem taky chtěl být umělec,“ usmívá se Robert Sedláček, autor hraných filmů Jan Palach, Pravidla lži, Rodina je základ státu nebo Muži v říji. K jeho nejvýraznějším dokumentům pak patří Václav Bělohradský: Nikdo neposlouchá nebo Miloš Zeman - nekrolog politika a oslava Vysočiny. Mimochodem, i vyznamenání, které od prezidenta Zemana před pěti lety obdržel a pro které si přišel v obyčejné mikině, bylo jedním z menších témat vltavské Vizitky.
Porotci – jedna velká neznámá
Aktuální věcí je ovšem u Roberta Sedláčka film Soud nad českou cestou, ve kterém formou klasického soudního přelíčení včetně lidové poroty hodnotí, do jaké míry se po třiceti letech od listopadové revoluce podařilo naplnit sliby tehdejších politiků.
„Film kopíruje formát ze šedesátých let, kdy novovlnná generace soudila generaci let padesátých a jedním z obžalovaných byl například i Pavel Kohout,“ vysvětluje Sedláček. „Z obou stran zaznívají velmi sugestivní argumenty, každý si může vybrat. Ideální divák filmu pro mě bude ten, který při něm bude meditovat nad svým životem,“ dodává.
Obžalobu shrnutou do čtyř hlavních bodů přednáší herečka Gabriela Míčová, v roli svědků jsou předvolány reálné historické postavy. Porotu tvoří jedenáct neherců – od dělníků až po profesory.
Čtěte také
„Porotci pro mě byli jedna velká neznámá a hlavní adrenalin. Těšil jsem se, jak rozhodnou, herce jsem instruoval, ať to na ně hrají zblízka, ať jsou naléhaví, teatrální anebo ať si naopak poodstoupí. S porotou to cvičilo, bylo to drama, sledoval jsem je přes šestnáct kamer,“ říká Robert Sedláček.
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Robert Sedláček mluví detailně o snímku Soud nad českou cestou. Zmiňuje se také o Václavu Havlovi, o svých cestách na Východ, o vlastním bilancování anebo o tom, proč chtěl být v mládí učitelem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
