Střílíme se do nohy byrokracií. Dotace EU se využívají jen na 70 procent, často se s nimi na poslední chvíli plýtvá, myslí si Tomáš Prouza

V souvislosti se středečním dvacátým výročím vstupu Česka do EU jste napsal na síti X: „Dvacet let, milion zbytečných řečí okolo, biliony v plusu.“ Kolik bilionů podle vás přineslo Česku členství v EU?

Ono se to úplně nedá spočítat. Samozřejmě můžeme spočítat, kolik jsme dostali na evropských fondech, kolik jsme zaplatili zpátky. Ale to, co se moc dobře počítat nedá, je, kolik vydělali české firmy tím, že jsme součástí velkého evropského trhu, že můžeme exportovat bez překážek.

Kdysi jsme odhadem počítali, o kolik by Česko přišlo v případě „Czechxitu“. Tehdy přišel Brexit, spousta politiků říkala: „Pojďme vypadnout taky.“ Nám vyšlo, že zhruba dvacet procent pracovních příležitostí v Česku závisí na tom, že jsme součástí jednotného evropského trhu. Když to převedu na lidi, každý pátý by přišel o práci, kdybychom nebyli součástí EU.

Tím jste si opravdu jistý? To by nezaměstnanost v Česku stoupla přes dvacet procent?

Je to tak. Když se podíváte, tak opravdu spousta investorů investuje do Česka, protože máme jednotný trh. Protože tady mohou vyrábět, pak mohou součástky jednoduše převést jinam.

Čtěte také

I po 20 letech jsou Češi k EU podezřívaví. „Trochu plesnivé a určitě to smrdí,“ popisuje Buchtík

Velká část této výroby by zmizela, přesunula by se do jiné země, která by zůstala součástí EU, protože by nikdo nechtěl řešit byrokracii, kterou třeba musí řešit Britové.

Na druhé straně, když se podíváme do Británie – tam stoupla nezaměstnanost o dvacet procent?

Nestoupla o dvacet procent, protože Británie samozřejmě není tak propojená s Evropou. My jsme jedna z „evropských montoven“, jsme absolutně závislí na propojení české ekonomiky s německou.

Britové dokážou velkou část toho, co vyrobí, spotřebovat sami. Podobně by na tom bylo třeba Polsko, které dokáže spotřebovat téměř celé HDP. My musíme dvě třetiny HDP vyvážet.

„Chybějících 30 procent“

Během dneška jsme i v našem vysílání hodně rozebírali to, o čem jste se zmínil před chvílí. Mám na mysli výpočet, kolik peněz Česko přímo dostalo za těch dvacet let. Když odečteme to, jak Česko přispívalo do unijního rozpočtu, tak je Česká republika v plusu okolo jednoho bilionu. Je to asi 1,046 bilionů korun. Máte pocit, že se tyto peníze využily opravdu dobře, aby se Česko posunulo dál?

Řekl bych tak ze sedmdesáti procent ano. Problém, který vidíme, je, že velmi často se peníze na poslední chvíli plýtvaly, aby se dočerpaly. Politický tlak byl: „Dočerpejme a neřešme úplně za co.“

Čtěte také

Viktor Daněk: Česko opět hraje nad svou váhu. Pomoc Ukrajině protlačilo i na summit lídrů EU

Je to možná krásně vidět na srovnání s Polskem. To, jak Poláci masivně budovali infrastrukturu, zatímco my jsme budovali cyklostezky a rozhledny v údolí. Ale to nebylo dáno tím, že jsme hloupější než Poláci.

Poláci uměli stavby rychleji povolit, rychleji začít stavět, zatímco my tady pět let bojujeme o stavební povolení a pak nám zbývají poslední dva roky na vyčerpání peněz, zatímco Poláci čerpají o začátku. Čili my jsme se hodně stříleli do nohy byrokracií, neschopností rychle něco povolit.

Poláci se nebáli dát si do zákonů fikci souhlasu, že pokud úřad nerozhodne do roka, tak je to bráno jako povoleno. Kdykoliv tohle jakákoliv vláda zkoušela (u nás), tak to nikdy neprošlo. Těch chybějících 30 procent, kde jsme možná v minusu, je dáno tím, že jsme si sami zbytečně komplikovali život.

„Nikomu nevěříme“

V rámci kritiky směrem k EU se hodně mluví o přílišné byrokracii. Vy jste před časem na facebooku tvrdil, že bez EU by u nás bylo byrokracie víc, bylo by víc papírování. Proč si to myslíte?

Protože my máme Franze Kafku v genech. Když se i podíváme na to, jak se tady transponuje evropská legislativa, jak se převádí do českého právního řádu, vždycky tam najdete něco navíc, nějakou českou specialitu, jak si to zhoršit, jak to víc byrokratizovat.

Když to možná ukážu na jednom příkladu, jednoduchý zákoník zemědělských dotací. Když je chcete v Rakousku, dostanete jeden papír, který jenom podepíšete.

V Česku má žádost o stejnou dotaci devatenáct stránek a vyžaduje čtyři ověřené podpisy. To už je jenom česká komplikace. Ano, už i to, že musím žádat, je možná byrokracie, ale my si ji výrazně komplikujeme.

Kdo toto dělá?

Úředníci, kteří potřebují vykazovat činnost. Možná i proto, že stát má jinou filozofii. Když se bavím s rakouskými kolegy, oni říkají: „My žadatelům o dotace primárně věříme, a pokud zjistíme, že podváděli, tak je dokážeme velmi tvrdě potrestat.“

Čtěte také

Minimálně dvě hodiny po práci se musíme věnovat byrokracii. Pěstitel má být na poli, říká spolumajitel rodinné farmy Milan Hanč

Mentalita českých úředníků, možná českého státu, je taková, že a priori nikomu nevěříme. O to víc chceme papírů na začátku, aby potom úředníci mohli říkat: „Ale my jsme to přece zkontrolovali, on nám ten papír dal, on přiznal, že je malá a střední firma. Přece po nás už pak nechcete, abychom to kontrolovali?“

Čili tento rozdíl v přístupu českého státu a jiných zemí ke svým občanům, ke svým firmám, je to, co vede k obrovské byrokracii.

Devátí největší

Česko je v Evropské unii dvacet let. Vy jste při této příležitosti připomínal také to, že už nejsme novým členem. Jste přesvědčen, že to tak vnímají i v, řekněme, starších členských státech?

Když se dívají na české diplomaty, na české úředníky, tak absolutně. Jak znám Brusel, tak opravdu jsou lidé na stálém zastoupení, ale i řada úředníků z Prahy, vnímáni jako špička, jako někdo, kdo rozumí svému oboru a umí do toho velmi dobře mluvit.

Absolutně to ale neplatí pro politiky. V Čechách většina politiků nemá ráda evropskou agendu. Je pro ně příliš složitá, příliš zdlouhavá. Možná je to dáno tím, že v Česku ve většině případů není politika brána jako zaměstnání.

Dělal jste něco jiného, na čtyři roky je z vás ministr, pak budete dělat něco jiného. V tu chvíli se věnovat něčemu, co v průměru trvá pět až deset let, než se dojedná, českým politikům nedává smysl.

Česko je devátým největším státem Evropské unie, sedmnáct unijních zemí je menších než ČR. Odpovídá tomu český vliv v EU?

Když chceme, tak ano. Bylo to vidět i na několika tématech. Typicky veškerá obranná témata, pomoc Ukrajině. Tam je Česko možná ještě výrazně než ta devítka, kterou máme před naším jménem.

O tom vlastně Evropa je. Pokud máme dobrý nápad, umíme vybudovat koalici, tak i devátá největší země dokáže přetlačit ty velké. Nebýt nás, tak je Německo bezpochyby mnohem vlažnější v pomoci Ukrajině.

Věci, které jsme dokázali během českého předsednictví, třeba kolem krizové energetické legislativy – zase to bylo dáno tím, že to bylo dobře připraveno, dobře vykomunikováno.

Ministr průmyslu a obchodu, Jozef Síkela, který toto dělal, tomu věnoval spoustu času. Uměl se pohybovat v mezinárodním prostředí. Jinými slovy, tam, kde chceme, jsme výrazně silnější než devítka. Pokud to ale odflákneme, je úplně jedno, jak jsme velcí.

Jak důležité jsou podle Tomáše Prouzy dotace z hlediska přínosů členství v EU? Jak mělo Česko postupovat v kauze výběrového řízení na post zmocněnce pro malé a střední podniky? A jaké výhody by přinesl vstup do eurozóny? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.