Ten, kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku! Prvomájové průvody v rozhlasovém archivu
Mezi zásadní dny komunistického režimu patřil jednoznačně 1. máj – Svátek práce. V režimu, kde byli lidé redukováni na pracující a kde se zdravilo „práci čest“, to bylo pochopitelné. (Repríza z roku 2020.)
První máj se slavil prostřednictvím průvodů, které se tvářily jako spontánní manifestace. Ve skutečnosti šlo o připravované akce, na kterých se vyžadovala účast.
Čtěte také
V týdnech před průvodem chystaly jednotlivé továrny a organizace transparenty a alegorické vozy, které byly zejména v prvních desetiletích komunistického režimu velice výpravné.
Rozhlas o prvomájových průvodech podrobně informoval, ty pražské dokonce živě přenášel, nebo z nich připravoval dlouhé reportáže. Mnohé se dochovaly v rozhlasovém archivu a mohou tak svědčit o atmosféře tohoto svátku.
Vyznamenávání
V předvečer 1. máje se na Pražském hradě udělovala vyznamenání. Pochopitelně ta spojená s prací. V první řadě to byl Řád práce, kterým byli dekorováni jednotlivci, ale i celé kolektivy, nebo dokonce podniky.
U příležitosti Svátku práce se někdy udělovaly také titul národní umělec. Rozhlas s těmito čerstvými nositeli Řádu práce nebo národními umělci pravidelně pořizoval rozhovory.
Ocenění měli možnost přihlížet pražskému prvomájovému průvodu z čestné tribuny. Mohli tak nejlépe vidět na zástupy všech těch tisíců pracujících, pionýrů, vojáků, milicionářů, ale také členů různých zájmových skupin, jako byli svazarmovci nebo sportovci.
Prchání z průvodu
Ti všichni nesli mávátka, třepetalky a rozličné transparenty a vyvolávali hesla. Asi nejznámější je „Ten, kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku“ nebo „Nekoukejte z okna dolů, pojďte s námi do průvodu.“ Nejčastěji se ale volalo: „Ať žije 1. máj! Hurá!“ a samozřejmě také „Ať žije KSČ!“.
Hesla se dopředu schvalovala. Jedinou výjimku představoval průvod v roce 1968, který byl naprosto spontánní, dobrovolný a s hesly, která si vymysleli sami lidé.
Účast v průvodech se kontrolovala, proto oblíbenou disciplínou jejich účastníků bylo prchání z průvodu. Zejména pokud po 1. máji následovala sobota a neděle, hleděli se účastníci hned, jak to bylo možné, vytratit. Aby se lidé nevytráceli příliš brzo, umisťoval režim v okolí průvodu stánky s různými nedostatkovými věcmi. Například s banány.
Související
-
Ženy a ženská emancipace v předválečném vysílání
Už přes sto let mají české ženy plné volební právo. Při volbách do senátu a parlamentu v dubnu roku 1920 ho mohly poprvé naplnit, a to jako voličky, ale i kandidátky.
-
O strašidlech, která pěstovala ideologickou diverzi. Návrat do roku 1990 s Rádiem Svobodná Evropa
Do roku 1989 to byli jen odrodilci, kteří opustili vlast svých předků. To v lepším případě. V tom horším je bývalý režim nazýval zrádci, zaprodanci, diverzanty a špióny...
-
Bez leninismu není možno žít
Počátek roku 1950 přesně odpovídá tomu, čemu se později říkalo „padesátá léta“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.