Transplantace lidských tkání
Budeme mluvit na téma transplantace a také vám nabídneme jeden tragický příběh v souvislosti s nimi. Na pitevnách některých českých nemocnic se běžně odebírají nebožtíkům tkáně určené právě pro transplantace. Jistá firma je vozí do Německa. Když kanadští lékaři operovali mozek tříletému Dominikovi, použili právě takovou tkáň. O 10 let později chlapec z Kanady zemřel na Creutzfeld- Jakobovu nemoc. Kanadská televize CBC odhalila, že příčinou jeho smrti byl infikovaný bioimplantát dovezený právě z Německa. Může se něco podobného stát také v České republice? Jak u nás probíhá obchod s tkáněmi zesnulých?
Když kanadští lékaři operovali hlavu tehdy 3letému Dominikovi, použili implantát vyrobený z lidské tkáně, produkt s názvem Laiodura. O 10 let později Dominik zemřel na Creutzfeld-Jakobovu nemoc. Rodiče jsou přesvědčeni, že právě použitý bioimplantát zapříčinil jeho smrt. Tento produkt vyráběla německá firma a pak jej distribuovala do nemocnic po celém světě. V Kanadě se vyskytlo více takových případů právě při používání Laiodury.
David Rath, prezident České lékařské komory: Nyní je hit Jakob-Creutzfeldova nemoc. Já vám nedovedu a to bychom museli věštit z křišťálové koule, říci, které ještě všechny nemoci se takto mohou přenášet.
Kanadský distributor Laiodury řekl, že lidské tkáně používané při výrobě pocházely z Německa, ale i jiných zemí. V České republice se sice Laiodura nikdy nepoužívala ani nebyl zaznamenán přenos Creutzfeld-Jakobovy nemoci při použití bioimplantátů. Kanadská aféra je však s Českou republikou spojena jinak. Právě postkomunistické země včetně České republiky se staly jakousi surovinovou základnou pro výrobce bioimplantátů. Zatímco ve většině západních zemí potřebují patologové pro posmrtný odběr orgánů či tkáně předchozí souhlas zemřelého nebo jeho příbuzných, u nás tomu tak není. To, že se na českých patologiích odebírají tkáně pro použití k lékařským účelům, potvrzuje přednosta Hlavova patologického ústavu v Praze Ctibor Povýšil.
Ctibor Povýšil, přednosta Hlavova patologického ústavu v Praze: Se odebírala tvrdá plena mozková, ještě si vzpomínám, že se odebíraly hypofýzy, podvěsek mozkový, což je rovněž malý útvar a pak samozřejmě je mi známa situace, kdy na některých odděleních patologie byly odebírány i části kostí nebo celé dokonce klouby.
Případ s odběry tkání v České republice zažila i jistá rodina z Rumburka. Příbuzní odvezli svého otce, který měl bolesti v rameni do nemocnice. O několik dní později otec zemřel na vnitřní krvácení. Když chtěli rodinní příslušníci svého tatínka pohřbít, zažili šok.
Příbuzní: Byli jsme teda v zástěně, za sklem jsme byli a zjistili jsme takovou dlouhou jizvu ošklivou, teď ta ruka spadne, jako kdyby byla na provázku, jako kdyby vůbec kus těla tam chybělo.
Kam se odebrané klouby poděly, se pozůstalí nezjistili. Zjistili jsme, že děčínská nemocnice měla uzavřenou smlouvu s českou firmou Medal, která provádí tzv. sběr tkání a vyváží je do Německa firmě Tutogen. Ta z nich pak vyrábí bioimplantáty.
Eva Fišerová, poslankyně: Zdrojem surovin pro tuto firmu americkou se sídlem v Německu je Česká republika, je Polsko, Ukrajina, Maďarsko a tento materiál, vlastně surovina ze zemřelých je zpracováván a prodáván za velmi vysoké ceny.
Slova Evy Fišerové potvrzuje i předseda České patologické společnosti František Fakan.
František Fakan, předseda České patologické společnosti: Nejméně na 12 českých patologiích vykupuje tkáň odebrané při pitvě a prodává ji do zahraničí. Prodává ji jako surovinu v tržních podmínkách tam, kde je tato surovina špatně dostupná.
Jiří Přib majitel firmy Medal, která sběr tkání provádí, na tom nevidí nic špatného.
Jiří Přib, majitel firmy Medal: Po určitém váhání jsme se rozhodli k této činnosti přistoupit, protože jsme nabyli přesvědčení, že to je činnost, která skutečně pacientům pomáhá.
S firmou Medal zpočátku spolupracovalo kolem 55 českých nemocnic. Protože se podmínky pro odběr tkání neustále zpřísňovaly, počet spolupracujících nemocnic klesal. Nyní jde o přibližně 15 českých patologických pracovišť. Jiří Přib říká, že s tkáněmi neobchodují. Nemocnicím totiž platí za práci a náklady spojené s odběrem, nikoliv za tkáň samotnou.
Jiří Přib, majitel firmy Medal: Jako první musím velmi protestovat proti slovu obchod. Je s tím spojeno plno jak práce samozřejmě, tak nákladů. Tyto náklady musí být zaplaceny. Já si nedovedu představit, jak by to někdo vlastně dělal zadarmo.
David Rath, prezident ČLK: Samozřejmě ono je zakázán obchod s lidskými tkáněmi, nicméně oni našli takovou obezličku, která je proti sice zdravému rozumu, nicméně právně asi tomu těžko něco lze namítat. Oni v podstatě nevozí tu surovinu, ale převáží jakýsi vzduch a platí ta firma jenom za to, že někdo tu tkáň vyjme, někdo ji přenese do toho vozu, někdo ji převeze a za toto je té firmě placeno, ne tedy za to vlastní zboží, dá se říci.
Podle české legislativy tedy není třeba předchozí souhlas zemřelého či jeho příbuzných ať už k odběru tkání nebo orgánů. Lidé sice mají možnost posmrtný odběr tkání a orgánů odmítnout písemně, neexistuje však zatím žádný registr těchto prohlášení, kam by měli lékaři povinnost nahlédnout.
Vlaďka Božková, Sdružení ochrany pacientů: Naše sdružení se setkává se stížnostmi, že na těle zesnulého je provedena např. pitva, přestože ta rodina protestovala proti provedení pitvy.
2. května přijala Poslanecká sněmovna nový transplantační zákon. Podle něj by měl vzniknout národní registr těch, kdo odmítnou, aby po smrti jejich tělo sloužilo jako zdroj orgánů. Pokud se však lidé do registru nezapíší, stále platí, že s odběrem orgánů automaticky souhlasí. Na jednu stranu bez některých tkání se medicína skutečně neobejde. Patologové zdůrazňují nutnost a potřebnost pitev kvůli správnému stanovené diagnózy a výzkumným účelům. Na druhou stranu ale lidé stále nemají možnost rozhodnout, co se stane s tělem jejich zemřelého příbuzného a vzhledem k dlouhé inkubační době nelze při použití bioimplantátů vyloučit přenos Creutzfeld-Jakobovy choroby.
Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura . Texty neprochází korekturou.
