Umění mluví všemi jazyky. Bruselské večery poezie jsou pro každého, kdo má co říct
Už celých sedm let se každý druhý čtvrtek v měsíci v jednom suterénním prostoru v Bruselu scházejí amatérští i profesionální básníci, komici – zkrátka lidé, kteří chtějí a mají co říct. V bezpečné a přátelské atmosféře akce nazvané SpeakEasy si tu navzájem prezentují svoji tvorbu.
Moderátorky večera na začátku upozorňují na pár důležitých pravidel: při projevech na podiu ani v hledišti není vítána žádná forma rasismu, sexismu, homofobie a jiných projevů nesnášenlivosti.
Vystupující se jmenuje André své básně skládá ve francouzštině. Většinou jsou o ptácích, které potkává, když jede ráno na kole do práce: „Je to o kachnách, vranách a dalších, neznám jejich jména v angličtině. Prostě o všech ptácích, které můžete vidět podél kanálu v Anderlechtu, což je část Bruselu.“
André přiznává, že si informace o opeřencích zjišťuje na webu nebo v knihách, včetně jejich názvu ve francouzštině a taky holandštině. V básních ale vychází hlavně ze svého pozorování. „Třeba takové vrány sbírají ořechy a pouštějí je na zem, aby je rozbily,“ popisuje.
Na jazyku nezáleží
Další vystupující Marelan dnes přichází s básní, ke které ho inspirovala jeho sestra a jejich společné dětství. „Píšu delší kus o stromech a o objevech, které jsme jako malí se sestrou dělali, když jsme ještě o stromech nic nevěděli. Vymýšleli jsme, co se kterému stromu podobá,“ představuje svoje dílo.
„Jednou jsme přišli k smuteční vrbě a já jsem o ní pak přemítal. Ta báseň pracuje s metaforami a zabývá se různými pohledy na to, jak jsou vnímány ženy a muži, co se od nich očekává,“ dodává Marelan.
Čtěte také
Na podiu dnes zní převážně angličtina, holandština a francouzština. Podle jedné z organizátorek, která si říká Miksi, je podium otevřené jakékoli řeči. „Máme tu mluvčí španělštiny, italštiny, arabštiny, turečtiny, máme tu portugalštinu, ruštinu, finštinu. Slyšela jsem tu už skoro všechno,“ usmívá se.
„SpeakEasy je pro lidi, kteří v sobě mají poezii, mají co říct, ale často nemají hlas v mainstreamové společnosti. Je to bezpečný prostor pro ty, kdo jsou možná trochu křehcí nebo je pro ně náročné se jinak vyjádřit.“
Mezi svými
Jsou mezi nimi jak mladí začínající básníci, tak ostřílení umělci, kteří sem chodí pravidelně. Mezi ty zkušené patří i básnířka Mouve. „Lidé jsou zde opravdu milí a podporují vás – třeba když máte problém s mikrofonem, koktáte nebo když zaváháte, a já se tu cítím vítaná,“ svěřuje se.
Její básně jsou prý většinou smutné „Jsou o nostalgii, melancholii a někdy o věcech, které mě ovlivňují, jako je nespavost, osamění…“ naznačuje.
Poetické večery začínaly před sedmi lety v malém suterénu. Postupně se ale tak rozrostly, že nyní zaplní velký sál klubu Pianofabrik v bruselské čtvrti Saint Gilles.
Související
-
Somálské divadlo vás nenechá chladnými, sedí se na dotek od účinkujících a zpívat můžete s nimi
Somálské divadlo se v ničem moc nepodobá našemu pojetí představení. Je hodně kontaktní, interaktivní. Chybí v něm role. Vypravěči děj představují básní.
-
V polském Sejmu poprvé zazněla slezština. Konání divadelního představení umožnila až nová vláda
Při poslechu slezštiny se člověk neubrání pocitu, že zaslechl tu češtinu, tu němčinu a tu polštinu. V polském parlamentu zazněla nedávno díky představení Mianujom mie Hanka
-
Podobné divadlo v Česku nenajdete. Ve slovenském Zrakáči hrají nevidomí a slabozrací herci
Na první pohled jde o běžné divadelní představení. Slovenský soubor Zrakáč ale běžný rozhodně není. Část účinkujících vůbec nevidí.
