Želva se nelíbila. I u fanoušků Olympiku propadla. Neuvěřitelný příběh první rockové desky u nás

4. únor 2023

„To bylo něco úžasnýho. My budeme první kapela, která bude mít v Československu svojí LP desku,“ vzpomíná Petr Janda ve svém pořadu Kdo tě líbá... na Dvojce, jak Olympic v roce 1967 pozvali na natáčení. Deska se natáčela dnes sotva uvěřitelných pět dnů. Problém byl ale už s obalem alba. Nemluvě o titulní písni. „Říkali nám: To je blbá písnička. Jděte s ní někam.“ Poslechntě si mýty a fakta o legendárním albu českého bigbítu.

Supraphon chtěl tehdy využít pro návrh prvního rockového laba u nás svého výtvarníka. Olympic ale prosazoval jednoho ze svých hráčů. Výtvarníka Jana Antonína Pacáka.

„Pacák nakonec tu želvičku namaloval,“ vypráví Petr Janda ve studiu Dvojky. „Ona se jim sice nelíbila, ale přesto na desce vyšla.“ Jenže jen v počtu 5000 kusů a tehdy se desky vydávaly i v nákladu 100 000.

„Jenom se po ní zaprášilo. Bylo vidět, že ty papaláši v Supraphonu vůbec netušili, jak byl Olympic už tenkrát slavnej.“ Další dolis alba už ale nevyšel se želvou, ale v tzv. univerzálu. „To už nemá žádnou sběratelskou hodnotu.“

Singl se nelíbil fanouškům

Ačkoli deska rychle mizela z pultů, titulní písnička moc netáhla. Při prvním uvedení v divácké hitparádě v klubu Olympik hned vypadla. „Hned se nelíbila a hned za náma lidi chodili a říkali: To je blbá písnička. Jděte s ní někam. To se vám nepovedlo,“ přiznává Janda.

„My jsme z toho byli tak otrávení, že jsme ji na pár týdnů úplně stáhli z repertoáru.“ Olympic tehdy hrál dvakrát týdně právě v klubu Olympik a jednou týdně v klubu Sluníčko. „Ale pak jsme si říkali: Proč mi to vlastně nehrajeme? Vždyť je ta písnička dobrá.“

Mýty a fakta

Když v roce 1969 kapelu opustil basák a autor textu Želvy Pavel Chrastina, nahradil ho Janu Hauser. Olympic ho prý přemlouval dlouho. „Říkalo se, že k nám šel pod podmínkou, že nebude hrát Želvu. Já se ho na to ptal a on mi řekl, že to není pravda.“

LP Želva vyšlo v roce 1968 v duální mono i stereo verzi. Shrnovalo písničky za cca dva roky hraní Olympiku. Skupina ale byla tehdy už hudebně dál, přesto se deska stala symbolem. Album později vyšlo i na CD a MC (1991), s několika bonusy pak ve Zlaté edici Supraphonu (2004). V roce 2013 vyšla vinylová replika. I s replikou původního Pacákova obalu.

autoři: Petr Janda , rota
Spustit audio

Související