Žít v zimě na hřebeni Jeseníků nad Malým kotlem nedokázal ani odhodlaný mnich
Horský hřeben mezi Ovčárnou a Skřítkem je dnes sice poměrně frekventovaný díky běžkařům a turistům, v čase nevhodném pro sport je však tento hřbet jedním z nejopuštěnějších míst na Moravě. Nebylo tomu tak vždycky. Bývaly časy, kdy se zde pásla stáda krav a ovcí a dokonce zde žili lidé.
Počátky pastevectví v nejvyšších jesenických polohách jsou zahaleny tajemstvím. Není vyloučeno, že již od nejstarších dob osídlení krajiny v těsné blízkosti horských hřebenů vyháněli v letních měsících lidé hospodářská zvířata na pastvu na jesenické hole. Písemné zprávy o tom však máme už ze 16. století. O sto let později se také objevují informace o prvních staveních, která na jesenických hřbetech poskytovala ovčákům a jejich stádům úkryt.
Nejvíce stop pastevectví zanechalo v jesenickém názvosloví. Volská louka na Brannou, potok Volárka pramenící na úbočí Velkého Máje, horské chaty Švýcárna či Ovčárna i samotný Velký Máj, připomínající, že v květnu bylo možné po stání sněhu stáda konečně vyhnat až do vrcholových partií hor, to vše jsou důkazy dávné pastvy.
Následující, 18. století pak patří, co se pastevectví týče, k obdobím rozvoje. Zprávy o stádech táhnoucích se z údolí do hor se objevují mnohem častěji. Vznikají také nově osídlená místa. A jedním z nich je právě sedlo téměř uprostřed hřebene mezi Ovčárnou a skřítkem nazývané dnes podle rozcestníku Nad Malým kotlem. Leží v nadmořské výšce 1335 metrů mezi vrcholy Velkého Máje a Jeleního hřbetu.
Tato oblast bylo součástí Vízmberského panství se sídlem v dnešní Loučné nad Desnou. To bylo v majetku Žerotínů. V roce 1770 musel Jan Karel ze Žerotína vízmberské panství přenechat svým věřitelům. V roce 1772 koupil zámek velehradský klášter. Mniši se rozhodli povznést horské panství zejména zlepšením hospodaření. Léta Páně 1779 se z velehradského kláštera přímo na vrcholy Jeseníků vypravil mladý mnich jménem Töpper. Více než jméno o něm nevíme. Pozoruhodné však je, že v letech 1730 až 1735 pracoval pro velehradský klášter malíř Karel František Antonín Töpper. Zda je to jen shoda jmen, či zda se jedná o příbuzného, není známo.
Mladý mnich se usadil v místě, tehdy zvaném Tři studánky, a začal zde pást ovce. K tomu účelu si vybudoval malou salaš a obytný dům. Zatímco přes léto se mu docela dařilo, v zimě to bylo mnohem horší. Místo není dostatečně chráněno před větry. Na hřebeni hor je nedostatek paliva a tak zde byla zima krušná. Není se co divit, že Töpper za několik měsíců hřebeny navždy opustil.
Stopy jeho marného pokusu zde ale kupodivu zůstaly dodnes. Na pravé straně pěšiny značené zelenou turistickou značkou, která míří ze sedla dolů k Františkově myslivně, spatří cvičené oko pravidelné vyvýšeniny základů někdejších staveb. Jsou patrné také na internetu na fotografických snímcích z letadla. A zachovala se nám i legenda. Zbožný muž prý jednou seděl na zdejším palouku a rozjímal. Najednou se před ním objevily tři průzračné bytosti. Každá z nich držela v rukou kalich, jedna zlatý, druhá stříbrný a třetí železný. Řekly mnichovi, ať zvolí jeden z kalichů a napije se z něho vody. Muž, který netoužil po tom, mít příliš mnoho, ale ani mít příliš málo, zvolil ten prostřední. Pohár ze stříbra. Sotva polknul první doušek, vytryskl ze země pramen stříbrně křišťálové vody a se svahu začal stékat potok. Traduje se, že mnozí z těch, kteří se napili vody ze zdejšího pramene, spatřili, jak se nedaleko studánky objevila postava starého muže, v jehož tváři zářil úsměv. Někdy je prý možné uvidět mnichovu tvář i na nebi, mezi oblaky nad Jelení studánkou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
