Ztracené štěstí Oskara Jellineka. 135 let od narození neprávem opomíjeného prozaika

Pokud čeští čtenáři znají jméno Oskara Jellineka, pak je to především díky skvělé novele Matka devíti, kterou pro Antologii německé moravské literatury přeložil Jaromír Czmero a jejíž rozhlasovou úpravu v loňském roce uvedla stanice Vltava. Nic jiného totiž od brněnského rodáka v knihovnách nenajdeme.

Syn obchodníka s textilem

Čtěte také

Průmyslová historie textilní výroby je součástí brněnského DNA. Dočká se vlastního muzea?

Oskar Jellinek se narodil v roce 1886 do dobře situované židovské rodiny obchodníka s textilem Edmunda Jellineka, pozdějšího majitele továrny na ovčí vlnu a radního. Z jihomoravské metropole odešel po maturitě do Vídně, kde vystudoval práva a kde žil až do roku 1938. Ve zjitřené politické atmosféře se Jellinek vrací do Brna, a v dubnu 1939 společně se ženou Hedwigou a matkou, otec v té době již nebyl naživu, prchá před nacismem do Paříže. Se znalostí norimberských zákonů Židé nepochybovali o tom, co je čeká, zůstanou-li v Evropě. Oskaru Jellinekovi a jeho ženě se podařilo před deportací do koncentračního tábora a jistou smrtí uniknout na poslední chvíli, na rozdíl od řady příbuzných a přátel. Z Paříže oba míří do New Yorku, aby se nakonec usadili v Los Angeles.

Ačkoli Oskar Jellinek svou první knihu vydal již v roce 1907 (Das Burgtheater eines Zwanzigjährigen), první velký úspěch zaznamenal až o třináct let později novelou Der Bauernrichter. V krátkém časovém rozpětí následovaly novely Die Mutter der Neun (1926), Der Sohn (1928) a Die Seherin von Daroschitz (1933). Posmrtně vyšlo Jellinekovo dílo ve svazku Gesammelte Novellen (1950). Až tehdy se také ukázalo, že byl rovněž autorem formálně dokonalých melancholických a reflexivních básní. Stranou zájmu zůstalo sedm dramat, z nichž většina tematicky čerpá z Jellinekovy soudní praxe. Doménou jeho tvorby se tak staly emočně vypjaté baladické novely, odehrávající se především na Moravě. Své hrdiny autor sleduje v situacích zatížených konflikty, jež neúprosně vedou ke katastrofě.

Jako vykořeněný strom

Čtěte také

Oskar Wiener: Galantní ženich

Nucený exil Jellineka oloupil o jazyk i o inspiraci, utopický román Das Dorf des 13. März, v němž zpracovává události rakouského anšlusu v prostředí fiktivní tyrolské vesnice, zůstal nedokončen, nedokázal psát o národní tragédii, která ho osobně téměř smrtelně zasáhla. Nikdy se nevyrovnal s traumatem způsobeným ztrátou vlasti, jak dokládají jeho bolestiplné deníkové záznamy, a do konce svého života trpěl steskem. Sám sebe přirovnával k vykořeněnému stromu ukrytému v kůlně, kde je sice chráněn před bouří a zraněním, leč jen hlupák si může myslet, že něco takového je v pořádku. Víra, že se jednoho dne vrátí domů, se pomalu vytrácela, Oskar Jellinek stále více propadal beznaději. Zemřel na nádor žaludku v říjnu 1949.

Výběr z tvorby

Povídky z Jellinekovy tvorby vybral a pro posluchače Vltavy přeložil germanista Lukáš Motyčka. Anděl pátého přikázání a Milost jsou povídky prostředím i motivy čerpající z autorovy soudní praxe, dva kratší texty Proměna ráje a Sestra Amadea vypovídají o lásce boží i lidské, Herec je existencionálním příběhem zkoumajícím hranici mezi žitím skutečným a předstíraným a veskrze realistická je pak tragikomická povídka s názvem Ze života domácího učitele. Lukáš Motyčka měl před sebou obtížný úkol, neboť každá z povídek je svébytná atmosférou i způsobem vyprávění. Postaveny vedle sebe pak společně nabízejí zajímavý vhled do díla dnes trochu pozapomenutého brněnského rodáka.

Psáno pro Týdeník Rozhlas.