Po stopách příběhu Jana Zajíce
Po vzoru Palacha chtěl po okupaci vyburcovat národ z letargie a nečinnosti. Před 55 lety se šumperský student Jan Zajíc v centru Prahy zapálil, stal se pochodní číslo dvě.
Své nejbližší v dopise na rozloučenou prosí o odpuštění, pochopení. A taky aby z něj nenechali udělat blázna. Po stopách příběhu Jana Zajíce se vydáme do rodného Vítkova.
Se jménem Jana Zajíce jsem se poprvé setkala někdy v roce 1978, objevila jsem jeho hrob při návštěvě příbuzných ve Vítkově. Netušila jsem tehdy jak silný příběh a osud mám před sebou, nikdo mi tehdy neřekl co se stalo, žádné detaily. Jako by to ve městě bylo tabu, téma, o kterém se nemluví. Po roce 1989 se už příběh Jana dostal do novin, do televize.
Ke mně se vrátil až po nástupu do Českého rozhlasu. Od poloviny devadesátek jsem měla tu čest mluvit s Janovou maminkou, tátou, pamětníky. Letos přišlo i setkání se sourozenci. Příběh už znám. A možná ne každé setkání, natáčení, přináší něco nového, další střípek. Už roky to není jen práce a profesní přístup. Je to osobní, blízké a moc silné téma.
Související
-
Před 50 lety se upálil student Jan Zajíc, následoval Jana Palacha
Před 50 lety se v Praze upálil Jan Zajíc. Chtěl následovat Palacha v tom, aby vyburcoval národ k protestům a odporu proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.