Před 50 lety se upálil student Jan Zajíc, následoval Jana Palacha

25. únor 2019 08:10

Před 50 lety se v jednom z domovních průchodů v Praze na Václavském náměstí upálil Jan Zajíc. Bylo to měsíc a pár dnů po Janu Palachovi. Chtěl ho následovat v tom, aby vyburcoval národ k protestům a odporu proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Když jsme před časem s bratrem Jana Zajíce, Jaroslavem, objížděli v jejich rodném Vítkově důležitá místa z jejich života, několikrát opakoval, že celý příběh bratrova činu nemá dodnes uzavřený. „Nejprve vyhodili maminku ze školy a mě chtěli vyhodit ze školy. Sestra, přestože měla samé jedničky, nedostala doporučení ke studiu na žádné vysoké škole. Docela nás to sblížilo s tehdejším disentem,“ vzpomínal Jaroslav Zajíc.

Janu Zajícovi se před 50 lety v plamenech nepodařilo vyběhnout až ven na ulici. I tak jeho čin vzbudil značnou pozornost. Důsledky byly velké, zvláště po Janu Palachovi, připomněl Jiří Snášel. Pomáhal organizovat Zajícův pohřeb a stál vedle rakve. „Tehdy se tím prostě chlubit nesměl. V zaměstnání a podobně by měl pak strašné problémy, kdyby se k tomu přiznal,“ poznamenal.

Po stopách příběhu Jana Zajíce

Jan Zajíc

Po vzoru Palacha chtěl po okupaci vyburcovat národ z letargie a nečinnosti. Před padesáti lety se šumperský student Jan Zajíc v centru Prahy zapálil, stal se pochodní číslo dvě. 

Zajíc chtěl být pohřbený v Praze, to ale možné nebylo. V dopise na rozloučenou byl mnohem důraznější než Jan Palach. Vyzýval k boji, k manifestacím, protestům. Nesnášel nesvobodu, třeba v jeho škole. „Vždycky byl v šoku, když přišel k nám na internát, kde viděl, že my se tam svobodně pohybujeme,“ vzpomíná Zdeněk Hegar.

Jan Zajíc napsal dopis na rozloučenou. V poslední větě požádal o to, aby za něj rodina pozdravovala kluky, řeku a les. Dnes se po něm jmenuje centrální náměstí ve Vítkově a v tomto městě je také každoročně udělovaná cena úspěšným mladým lidem.

autor: mrk
Spustit audio