Martin Knitl

Jak jsem se k této práci dostal: Během pauzy v konkurzu do televizního zpravodajství jsem se coby přistěhovalec poprvé v životě procházel Ostravou a narazil na dveře s cedulí Český rozhlas. Zeptal jsem se vrátné, jestli by nebylo možné s někým mluvit a za pár dnů jsem měl smlouvu v kapse. V televizi mě pak už neviděli. Maminka vždycky říkala, že za zeptání nic nedám a jako vždy měla pravdu.

Co považuji za rozhlasová "nej" v mé práci: Nejraději mám pestrost. Během několika hodin točím na různých místech a dostanu se do světů, které bych jinak neměl šanci poznat zblízka. To je dobíječ baterek. Stejně tak jako zvládnutý boj s časem a lavinou požadavků editorů. To jsou nezměřitelné pocity, které posluchač nepozná. A pokud se navíc podaří něco, co má ohlas, tak to jsem pak naprosto v sedmém či ještě vyšším nebi.

Dosavadní kariéra: Už ani nevím, do kolika pořadů v celostátním a regionálním vysílání jsem od roku 1997 přispíval. Jelikož si neumím představit, že bych zahodil mikrofon, jsou mým chápáním kariéry výzvy čistě reportérské. Jak udělat reportáž beze slova autora, jak natočit rozhovor s člověkem, který nemůže mluvit, jak vysvětlit v minutě princip lodního šroubu? To jsou přece lákavé cíle.

Co jsem ochoten na sebe prozradit: Někde jsem četl, že správný novinář je lehkým alkoholikem s rozvrácenou rodinou. V tom případě jsem se minul povoláním. Tři děti, stejná manželka, stejná adresa , spokojený a akční život se všemi včetně malého psa. Alkohol mi chutná asi jako sůl v čaji a přemluvit se nechám jen několikrát do roka. Takže v tomto směru „nuda“.

Telefon: 596 203 135