S Kozlem na dřevěných jasankách za polárním kruhem ve stopách výpravy Roalda Amundsena
Dnes v Českém rozhlase Hradec Králové úplně zapomeneme na jaro, které pomalu začíná, a pustíme se do pořádné polární zimy. Protože naším hostem je Michal Martinek, velký nadšenec do historického lyžování. Na starých dřevěných jasankách dokonce podnikl polární expedici v Norsku za polární kruh.
Michale, vy jste blázen do historického lyžování a starých dřevěných čertovských prkýnek, že mám pravdu?
Mně to ani nepřijde, ale ostatní to říkají.
Jak vůbec vznikla tahle vaše láska nebo vášeň?
Začalo to kdysi dávno, když jsme našli nějaké první lyže na půdě a s kamarádem jsme potom na to navázali, začali jsme vyrábět svoje vlastní lyže a pořádat svoje závody, jezdit po závodech v Alpách. A k tomu samozřejmě potom přišly i první plány na nějaké naše vlastní výpravy a expedice někam dál do hor.
Naším hlavním cílem bylo užít si zimu, pořádně tam vymrznout, nikam nespěchat, zalyžovat si. Dostat to až do morku kostí.
Michal Martinek, účastník expedice za polární kruh
Jakési polární výpravy, napadají mne jména jako Amundsen a Scott. Ti vás neinspirovali?
Samozřejmě inspirovali. To jsou knížky, které jsem přečetl už jako malý kluk a prakticky je pročítám znovu a znovu. Když narážíte zrovna na Amundsena a Scotta, nemohu nezmínit, jak k tomu přistupují Norové. Pro ně je Scott největší blázen a hlupák polárních výprav, zatímco ve Velké Británii je to největší hrdina, který padl hrdinnou smrtí. A Norové prostě jen říkají, jak ten hlupák vlastně zbytečně připravil o život sebe i své kamarády.
Že tam vzal do výpravy poníky, že ano.
Přesně tak.
Co jste měli vy v Norsku, psy?
Místo psů jsme měli Kozla. To je přezdívka mého kamaráda Zdeňka Frymla, který vyrábí lyže. Takže ten táhl nejvíc.
Vy jste už byli několikrát v Norsku na těchto polárních expedicích a výpravách. Kdy jste tam byli naposledy?
Naposledy jsme tam byli dva roky zpátky, kdy jsme vyrazili opravdu jen sami dva se svými jasankami a s replikou Nansenových saní. Měli jsme v plánu přejít náhorní planinu Hardangervidda, což byla první zimní výprava pana Amundsena, který tam s sebou vzal tenkrát svého staršího bratra. Byli první, kdo přešel tuhle náhorní planinu v zimě. Šlo o přechod norské zimní Hardangerviddy ke 120. výročí prvního přechodu Roaldem Amundsenem a jeho bratrem.
I pro ně to prý tenkrát bylo velmi náročné. Musíme zdůraznit, co má všechno Amundsen za sebou, co se týče polárních expedic. Tady byl tenkrát možná i blízko smrti, jak sám říká.
Sám říká, že tam byl nejblíže smrti. Jemu se nechtěně podařilo to, že si udělal v noci nějaký záhrab, bylo lehce nad nulou, zahrabal se do sněhu, aby přečkal noc. A během té noci došlo k prudké změně počasí a ten mokrý sníh zmrzl. A on se nemohl ráno z té své ledové rakve vyhrabat vlastními silami. Zachránil jej starší bratr, který se večer zahrabal trošku hůř.
Historické lyžování na jasankách je vášeň, zábava, návrat v čase i přehlídka úžasných garderob
Ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové to bude dnes o lyžování, ale nikoliv o tom současném, nýbrž o historickém. Naším hostem je Michal Martinek, který nás přišel pozvat na Mistrovství ČR v historickém lyžování, jehož 8. ročník se uskuteční v sobotu 19. ledna v Olešnici v Orlických horách.
Takže vy jste se možná cítili s vaším parťákem Kozlem trošku jako bratři Amundsenové.
Určitě jsme tam ty pocity alespoň trošičku měli. Byl to pocit, že tam jsme v komunitě těchto bláznů a nadšenců.
Já bych zdůraznil důležitou věc, že jste onu výpravu opravdu podnikli jako oni. To znamneá na starých, dřevěných lyžích, na jasankách. Byli jste i dobově oblečeni?
Ano, tahali jsme s sebou i staré historické oblečení. Takže jsme byli hodně zajímavým objektem pro další nadšence, kteří se tam proháněli na moderních lyžích. Setkali jsme se tam i se závodníky, kteří tam pořádají přechod oné náhorní planiny a byli jsme pro ně asi největší hvězdou celého závodu, i když jsme se ho nezúčastnili. Trošičku blázni.
Taková mrazivá norská retro výprava za polární kruh na dřevěných jasankách. A k tomu i dobové oblečení. Co si pod tím máme představit? Co jste měli na sobě?
Dobové oblečení, starý vlněný svetr, kalhoty takové ty tříčtvrťáky a k tomu pletené štrumpny, čepice po dědovi.
Takže žádné termoprádlo, nic takového.
Používali jsme termoprádlo, ale vlněné termo prádlo. Takže víceméně to samé, co používali ti muži kdysi před námi.
To musí být docela nepříjemné, mít na těle vlněné termoprádlo, ne?
Mně to nepřijde, já osobně ho nosím prakticky už pořád.
Co zima? Musíme ještě představit polární norskou zimu za dob Amundsena a Nansena. Jaká byla zima?
Myslím, že jsme měli to štěstí, že tentokrát tam byla krásná zima, měli jsme teplotu od mínus pěti do mínus 35. Takže opravdu takový náznak polární zimy. Takže jsme si to užívali úplně náramně stejně jako Amundsen a jeho další vrstevníci.
Nansen třeba. Už jste to zmínil, že jste tam dokonce měli jednou i jeho saně.
Podle obrázku jeho saní jsme si vyráběli své vlastní saně.
Kolik vážily a kolik jste toho na nich vezli?
Saně samotné vážily 12 kilogramů a my jsme na nich vozili nějakých asi 80 kilo. Takže jsme se přiblížili k nějakým 100 kilogramům váhy. To jsme táhli vlastními silami za sebou ve dvou najednou spolu s Kozlíkem.
Bylo to celkem 11 dní v mrazivé zimě a pustině, musíme říct.
Přesně, 11 dní jsme opravdu strávili v pustině, v mraze, sněhu a ledu. Bez možnosti se někde nějakým způsobem ohřát. Naše představa byla, že přejdeme onu náhorní plošinu napříč, ale to nebyl hlavní cíl. Náším hlavním cílem bylo prostě užít si tu zimu, pořádně tam vymrznout, nikam nespěchat, zalyžovat si, když bude hezké počasí. Užít si radost a dostat to až do morku kostí.
Jak vypadal třeba noční bivak? Protože vy jste měli stany, ale dělali jste i několikrát záhrab.
Měli jsme stan, ale dělali jsme tam dvakrát záhrab. Sice vám to zabere asi čtyři hodiny práce, než vyhrabete opravdu pořádný záhrab, ale zase to má to úplně jinou dimenzi. Je tam stálá teplota, necloumá vám vítr se stanem, můžete se tam v klidu postavit, posadit, uvařit si, netrpíte tam skrčeninou. Takže záhrab je úplně jiný zážitek.
Dá se vůbec spát, když je v noci zima například těch mínus 35 stupňů?
Ve stanu to je někdy nepříjemné, protože i když ho máte super postavený, tak se do něj stejně vítr nějakým způsobem dostane. Máte tam ráno potom ojíněné boty sněhem. Není to úplně příjemné. Ale do záhrabu, tam se nedostane nic. Je tam stálá teplota třeba kolem mínus pěti, takže krásně teplíčko.
Čtěte takéJasanky
Zmínil jste boty. Navíc ony staré, kožené lyžáky. Tam je problém, že když si je sundáte a pořádně neroztáhnete, tak se do nich ráno nedostanete.
Měli jsme opravdu původní staré kožené lyžáky po našich dědečcích a pradědečcích, kteří v tom lyžovali tady v našich podmínkách. Tedy nejsou to úplně boty, které by byly dělané do polárních podmínek, žádné vyteplení, žádný kožíšek. Takže v těch botách se člověk opravdu musel hýbat, jinak mu v tu ránu mrzly prsty na nohách. Celý den táhnete saně, takže se nohy a boty krásně hýbou, ale jsou lehce propocené. Protože samozřejmě noha ze sebe něco dostává. A jakmile se zastavíte, nohy mrznou. A když boty sundáte, tak zmrznou na kámen. Je potřeba na to při tom sundávání myslet a boty pořádně roztáhnout, pořádně rozšněrovat. Jinak se do nich ráno opravdu nedostanete bez pomoci vařiče.
Kam chodí polárníci, víte kam? Na záchod. A jak hlavně.
To je zážitek sám pro sebe, to si musí každý zažít. Když jste na té planině, kde se není kam schovat před větrem, tam si člověk musí vzít lopatu a vyhrabat si metr krát metr díru. A dřepnout si do té díry a vydržet.
Vy jste vydrželi, přežili, zvládli jste to 11 dní v drsné pustině. Užili jste si to tedy, jak jste původně chtěli?
My jsme si to užili úplně náramně. Myslím, že když jsme přijeli domů, tak jsme alespoň pro naše okolí vypadali, jako kdybychom byli 14 dní v Holandsku a kouřili trávu.
Co budete dělat teď na jaře? Bude se vám hodně stýskat po zimě a mrazech?
Určitě ano. Už vymýšlíme nějakou další výpravu, kam bychom vyrazili na našich jasankách.
Takže nám potom dejte opět vědět, až se vrátíte.
Určitě, rádi.
Michal Martinek, dobrodruh z Orlických hor, který nám přivezl do Českého rozhlasu Hradec Králové teď na jaře pořádnou norskou zimu. Díky a na shledanou. Hezké jaro.
Děkuji a vám také hezké jaro.
Související
-
Dobrý horolezec je ten, co to přežil
Nechybělo mnoho a dvoučlenná expedice českých horolezců si zase mohla zapsat zářez do dějin českého horolezectví při výstupu na jednu z hor v pohoří Pamír.
-
Dva nadšenci v sedlech Mustanga a Pionýra. Jawy ze...
Dvě motocyklistické helmy dorazily dnes do našeho studiu. Jejich majitelé si je v sobotu 22. července nasadí, usednou na pionýry a vydají se dopoledne z choceňského...
-
Na severu Česka se dala zahlédnout polární záře. Byla ale...
V noci na dnešek si obyvatelé norského Osla a dalších skandinávských měst mohli užít takzvanou polární záři. V severských zemích to není tak neobvyklé. Polární záři...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
