V kabině se snažíme vyhovět všem. Děláme srandy, ale víme, kdy se stáhnout, shodují se kustodi hokejové reprezentace Šmíd a Šulan

17. leden 2024

Ve středečním pořadu Na place si s moderátorem Davidem Novotným povídali kustodi hokejové reprezentace Zdeněk Šmíd a Petr Šulan. Jak vypadá jejich běžný pracovní den při světovém šampionátu? Proč se tak těší na mistrovství světa, které letos hostí Praha a Ostrava? Jaké specifické požadavky mají hokejisté před zápasy? Neleze si dvojice kustodů ještě s Oldřichem Kopeckým občas na nervy? Kdy v kabině národního týmu nezní muzika? Užijte si rozhovor v uvolněné atmosféře.

Chcete být v roli kustoda hodně vidět?

Zdeněk Šmíd (ZŠ): Já si to užívám, že jsem v zákrytu. Divák vidí hokejisty, další role jsou trenéři. My jsme tak čtvrtá role a nepotřebujeme být vidět. Jinak jsme holky pro všechno od zabalení, vybalení, vytahání, odtahání, masírování, broušení, zašívání, povídání, pouštění filmů až po krájení salámu.

Máme ještě jednu speciální místnost kustodů, kde se pustí film a hudba. Když na mistrovství světa přijedou kluci z NHL, kteří nás dlouho neviděli, tak si chtějí povídat. Chtějí si dát kousek salámu, kyselou okurku a pokecat o životě. Většinou probíráme sport.

Je blížící se mistrovství světa v Praze specifikum?

ZŠ: Určitě. Všichni chtějí reprezentovat na domácí půdě. Hráči si řeknou, že můžou vypadnout s rodinou a ukázat se českým fanouškům. I v roce 2019, když bylo mistrovství světa v Bratislavě, tak tam bylo také hodně kluků z NHL, protože to bylo skoro doma. Pro nás kustody je super, že víme do jaké kabiny jdeme. Známe to zázemí. Máme už teď v hlavě, jak si to uděláme. Nejkrásnější a nejpohodlnější kabinu máš, když figuruješ jako domácí tým.

Petr Šulan (PŠ): Samozřejmě, že když je to doma, tak lidé očekávají daleko víc.

Zázemí domácí šatny v O2 aréně

Je to velké privilegium mít domácí kabinu?

PŠ: Domácí tým si většinou vybere nejlepší kabinu, která je. Na šampionátu v Rize byly třeba dvě hezké kabiny, zbytek byl tak nějak postavený provizorně. V 02 aréně je výhodou, že nejlepší kabinu má domácí tým. Zbytek je převážně stejný.

Čím se vyznačuje nejlepší kabina?

PŠ: V O2 aréně je nejvíc prostorná, má tam posilovnu, bazén, saunu. Kustodi tam mají k dispozici pračky. To v ostatních šatnách není.

ZŠ: Hlavně tam funguje Sparta, takže to mají hezky vybavené a je to útulné. Ve všech ostatních kabinách je položené jednotné lino, ale tady je krásný koberec.

Jak vypadá váš pracovní den při zápase na světovém šampionátu?

PŠ: Když vezmu první zápas, ve kterém kluci nastoupí večer ve 20.15 proti Finsku, tak to bude hodně náročný den. Ráno bude zhruba od 11 hodin půlhodinové rozbruslení. Myslím si, že budeme vstávat tak, abychom byli v 8 hodin na zimním stadionu. Do suché šatny rozhodíme prádlo, připravíme nějaké ovoce a pití. Doděláme resty -  dobrousíš brusle, něco zašiješ, opravíš. Příprava už je daná, jen to vše doplňuješ. Na zápas přidáš na stůl ty rychlé cukry – čokolády a gely. Každý si pak vezme, co potřebuje.

Přijdou kluci, tak uděláš, co případně potřebují. Po rozbruslení až všichni odejdou, tak si poskládáš kabinu, aby sis jí mohl připravit. Všechno hezky seřadíš, aby to bylo hezké, když to bude natáčet televize. Musíme kluky popohnat, abychom stihli všechno vyprat a vysušit do zápasu. Pak už připravíme všechno, co je potřeba před utkáním.

Čtěte také

Musí vám hokejisti říkat, co vyžadují nebo už znáte jejich požadavky?

PŠ: Většinou už známe. Pokud ne, tak to nakoukáme a poznáme, že tenhle chce dvě sladké pití atak.

Co děláte při nějaké pauze mezi rozbruslením, přípravou šatny a večerním zápasem?

ZŠ: Zahrajeme si karty. Během toho si třeba vzpomeneš, že někdo chtěl ještě upravit tkaničky, tak odběhneš. Hned na tebe křičí další kustodi:‚kam zase jdeš, máme to rozehrané.‘ Nevýhodou domácího prostředí je, že hokejisté mají hotel hned vedle haly, takže se začínají trousit. Někdo přijde tři hodiny před utkáním, někdo dvě hodiny před. Ty dvě hodiny před zápasem jsou tam ale všichni a my čekáme, co kluci budou potřebovat.

PŠ: Většinou hodinu a půl před zápasem jdu připravit střídačku. Zdenda tam pak donese náhradní hokejky. Jinak tam přineseme pití, ručníky, izolačku nebo tabule pro trenéry.

Na střídačku nosíte i vrtačku na helmy, ne?

ZŠ: Nene. Máme šroubovák. Nosíme opasek, ve kterém máme nářadí. Musíme být manuálně zruční.

Jak to vypadá těsně před zápasem?

PŠ: Čtyřicet minut před zápasem jdou hráči na rozbruslení a už i my jsme v takovém zápasovém módu. Tam už se toho moc neděje. Jsme tam na to tři, takže každý máme svoji vychytávku a v případě nějaké jobovky si poradíme.

ZŠ: V případě, že se něco stane a je potřeba něco opravit, tak reagujeme rychle.

Při zápase jste všichni tři kustodi u ledu?

PŠ: Na střídačce můžeme být ve dvou, kousek od střídačky pak stojí Zdenda, který má na starosti hokejky.

ZŠ: Já se tam tolik necpu. (smích)

Nálada po zápase

Jak by to v kabině vypadalo například po vyhraném zápase na mistrovství světa proti Finsku?

PŠ: Kluci oběhnou kolečko rozhovorů v mixzóně. Až do kabiny přijde poslední hráč a trenéři, tak už jsme tam také. Je tam celý realizační tým, trenér zhodnotí zápas. Zakřičíme si pokřik, který vede Zdenda. Jede tam hudba na plné pecky. Pak se kluci svlečou z dresů, někdo za tebou přijde, že potřebuje vyklepat nohy. V dalších hodinách pak proběhne nějaká masáž..

ZŠ: Když kluci hrají zápas další den, tak my s Oldou jdeme, posbíráme brusle a nabrousíme to na druhý den. Připravujeme to na ranní rozbruslení. Pokud zápas není, tak to děláme až druhý den.

Jak to naopak vypadá po prohraném zápase?

ZŠ: Trenér něco poví, hráči mají skleslé hlavy. Většinou se muzika pustí až po delší době. Prostě i my vycítíme, že se máme stáhnout.

Dokážete se jako kustodi mezi sebou někdy naštvat?

PŠ: Nejhorší to podle mě bylo během covidu, kdy jsme byli všichni zavření. Nebyli jsme v té dobré náladě, jako obvykle.

ZŠ: Jinak jsme si sedli. Věkově jsme blízko, zájmy máme podobné. Ono by to ani jinak nešlo, když jsme spolu prakticky 24/7. Před mistrovstvím světa jsme měsíc až dva pořád spolu, sem tam se najde jeden den volna, kdy odjedeme domů. Pořád si ale máme co říct a jedeme na stejné vlně.

PŠ: I když se třeba přesouváme z Prahy do Brna, tak když mají kluci den volna, tak my si pospíme, zajdeme si na večeři, dáme si jedno pivo, ale zase spolu. (smích)

Držíte nějaké předzápasové rituály?

PŠ: To úplně nemám, Jediné co, tak že se snažíme chodit stejně oblečení. Kromě spodního prádla vše kompletně. Snažíme se, abychom reprezentovali stejně.

ZŠ: Když jedeme na nějakou akci, tak je těžké se sjednotit, co si vezmeme.

PŠ: V dnešní době telefonů je dobré, že to vyfotíš, tomu druhému pošleš a on už ví.

Jaké jsou rituály hokejistů, které musíte akceptovat?

ZŠ: Někdo dostane talisman od dětí, takže ten má třeba u sebe.

PŠ: Někdo si zase dává místo čpavku na rozdejchání panáčka alkoholu. Neznamená to, že by v kabině někdo chlastal, ale je to jen na povzbuzení. Prostě jim to rozproudí krev.

Jde třeba o zasedací pořádek. Někdo řekne, že chce sedět vedle Michala Řepíka, tak to prostě zařídíš. Asistent trenéra Marek Židlický zase přijde s požadavkem, že chce, aby všichni obránci seděli vedle sebe. Snažíš se jim vyhovět.

ZŠ: Jednou mu třeba uřízneš hokejku a on s ní dá gól. Tak už to pak chce pořád jen od tebe.

Petře, ty jsi se během olympijských her musel obléknout do brankářské výstroje?

Byl to krásný zážitek. Byla to covidová olympiáda, takže šílená. Pro mě byl ale největší zážitek, že jsem se sklouznul na olympijském ledě. Osm dní jsem tam byl sám jako kustod. Měli jsme tam jen jednoho trenéra a fyzioterapeuta, takže jsme tam byli jen ve třech. Vzpomínám na to moc rád.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport
autoři: David Novotný , rej
Spustit audio

Související