Ze studenta ředitelem. Vysokomýtská „vodárna“ má nové vedení

Dosavadní ředitel Vacek se po šestnácti letech ve funkci rozhodl nepokračovat, skončil mu šestiletý mandát a ani nekandidoval. Nový ředitel, Jiří Skalický má do budoucna velké plány a také přání: „Předpokládám, že to bude škola, sice obecně malá, ale velmi kvalitní s výborným pedagogickým sborem a s nadšenými studenty. Tak bych si to přál.“

Když učitele řídí žák

Jiří Skalický není ve škole žádným nováčkem. Poprvé její práh překročil před 18 lety, tehdy ještě jako student střední školy oboru vodohospodář: „Ta práce s přírodou, s vodou mě přišla smysluplná a velmi potřebná.“ Na školu se o pár let později vrátil jako kantor a teď bude své bývalé učitele, nyní kolegy řídit. „Téměř všichni mě zažili v pozici žáka, teď je to jinak, ale nevidím, že by v tom měli problém. S kolegy si tykáme a je zajímavé, že první mi nabídl tykání největší postrach školy mých studentských let. Teď se ukázal jako největší parťák,“ říká Jiří Skalický.

Z ředitelování nemá strach ani ve svých 33 letech: „Strach nemám. Obavy samozřejmě jsou, ale mám kolem sebe výborný tým, výborné zástupce. Sám bych nezvládl nic, ale s kolegy zvládneme spoustu věcí.“

Uplatnění bez problémů

Studenti vysokomýtské „vodárny“ nemusí mít podle Jiřího Skalického strach, že by se neuplatnili: „Poptávka po absolventech je obrovská. Šéfové firem projekčních i stavebních si u nás žádají nové lidi každou chvíli. Bohužel celorepublikově, i u nás je problém s nedostatkem studentů technických oborů, ve stavařině zvlášť. Poptávka po kvalitních absolventech výrazně převyšuje nabídku.“

Jako vystudovaný vodohospodář, který rozumí problematice, nevidí Jiří Skalický současná sucha moc optimisticky: „Když se podíváte na data, tak zjistíte, že u nás prší pořád stejně. V posledních desetiletích se ale zásadně mění erozní účinnost deště. Máme delší dobu sucha a pak naráz přijdou přívalové srážky. Ty se nedokážou vsáknout. Jak s tím bojovat víme, je to řada dílčích opatření jako stavba nádrží a podobně.“