100 let Baníku Ostrava. Seriál o historii, slavných momentech a legendách fotbalového klubu
Milan Baroš s Baníkem sice žádné výrazné úspěchy nezískal, ale věrný je mu dodnes
Ve známé písni Jaromíra Nohavici o Baníku s názvem Fotbal z 80. let se zpívá Kula je nejlepší. A jen kvůli jednomu fotbalistovi Nohavica svou píseň přetextoval.
„Pamatuji si, jak jsem na Bazalech Péťu Samce v devadesátém osmém a za tu dobu se stala spousta věcí v té mojí kariéře. Splnil jsem si přání, které jsem jako malý kluk měl – dostal jsem se do Anglie. Dostal jsem se do nároďáku a myslím si, že nějaké úspěchy jsme dokázali. Takže já tu kariéru hodnotím velmi kladně,“ vzpomínal krátce před koncem kariéry v roce 2020 Milan Baroš.
Na jejím začátku stály náročné cesty z rodných Viganticích do Ostravy. „Myslím, že od dvanácti už jsem začal vlastně do Baníku jezdit – táta mě dva roky vozil, protože ještě nešlo jít na internát – a ve čtrnácti jsem šel tady na školu a zůstal už potom na internátě,“ připomněl své začátky.
Malého Baroše objevil při žákovských zápasech trenér Václav Štverka a spolu s tehdejším sekretářem Baníku Janoškem přesvědčovali rodiče, aby Baroš zkusil Baník. A ve dvanácti jezdil několikrát týdně do Ostravy. „Mámě a tátovi patří velký dík, že se obětovali a vozili mě, protože bez toho by to asi nešlo,“ poznamenal. Baroš.
Šest minut a spousta štěstí
V první lize debutoval v listopadu 1998, v osmnácti byl kapitánem a ve dvaceti přestupoval do Liverpoolu. Tam také zažil největší úspěch kariéry. Vítězství v Lize mistrů v roce 2005. Ve finále tehdy jeho Liverpool zázračně otočil v Istanbulu s AC Milán z 0:3 na výhru po penaltovém rozstřelu.
„My jsme tam nejeli jako favorité, AC Milan byl tehdy nabušený hvězdami, my jsme tam jeli spíš jako překvapení. A poločas tomu taky odpovídal. Myslím, že nás potom podcenili – o poločase se už dotýkali poháru a už bylo vidět, jak slaví. A my jsme pak během šesti minut vyrovnali,“ vzpomíná Baroš na památný zápas. Ale uznává, že i tak mělo jeho mužstvo spoustu štěstí.
Došlo na penaltový rozstřel, do kterého Baroš nemohl zasáhnout, protože už byl před prodloužením vystřídaný. Tam už Baroš cítil, že to vyjde. „My i v těch penaltách jsme de facto ne, že neměli co ztratit, ale už jsme byli v psychické pohodě. Když došlo na penalty, už jsem věřil, že to uděláme, protože oni to ztratili v tom druhém poločase a ani v prodloužení jim štěstí nepřálo. Takže na penaltách už jsem věřil, že budeme v té větší psychické pohodě a že to zvládneme,“ usmívá se Baroš.
Barošův spoluhráč a kamarád Vladimír Šmicer vstřelil ve finále krásný gól na 2:3 a pak proměnil i vítěznou penaltu. Ale na gólu ze hry měl velkou zásluhu i Baroš. „Říkám Šmícovi, že to nebyl jeho ale můj, protože mi to lízlo malíček, takže budou muset ještě pozměnit anály,“ žertuje Milan Baroš, který je spolu s Markem Jankulovským jedním ze dvou Baníkovců, kteří kdy vyhráli Ligu mistrů či jejího předchůdce Pohár mistrů evropských zemí.
Trojí návrat a charita nejen vůči klubu
Baroš prošel v zahraničí Liverpoolem, Aston Villou, Lyonem, Portsmouthem, Galatasarayem a Antalyasporem. Do Baníku se vracel celkem třikrát – poslední návrat přišel v roce 2017, kdy Barošovi předával dres současný majitel klubu Brabec. S těmi předchozími Baroš nevycházel. Přesto třeba věnoval klubu milion korun na mzdy a vzdal se vlastního platu.
Čtěte také
„Vrátil jsem se do Baníku, kde jsem si myslel, že skončím. Bohužel to tehdy nešlo, protože tu byla ta situace, jaká tu byla. Pak jsem vlastně dva roky putoval po jiných klubech, ať už to byla Boleslav nebo Liberec. Pak vlastně až díky panu Brabcovi, který prostě ten Baník uchopil a chtěl, abych se vrátil do Baníku, tak jsem velmi rád, že jsem to mohl udělat znovu a končím vlastně doma,“ vzpomíná na nelehké návraty.
Nyní už je Milan Baroš dva roky po kariéře, hraje za rodné Vigantice, na Baník chodí jako divák a možná jednou se vrátí v nějaké funkci. „K Baníku mám zvláštní vztah. Možnost, že se sem vrátím v nějaké jiné roli, tady je. Ale teď nic konkrétního není,“ podotýká.
Rozlučku překazil koronavirus
Oficiální benefiční zápas na rozlučku mu překazily koronavirové restrikce. Každopádně mu tehdy před posledním zápasem přáli spoluhráči světového kalibru. Vyberme třeba držitele Zlatého míče z roku 2003 Pavla Nedvěda.
„Baryčku, slyšel jsem, že se loučíš s kariérou aktivního fotbalisty. Tak jsem tě chtěl pozdravit a pogratulovat, protože měl jsi fantastickou kariéru a dokázal jsi neskutečné věci. Bylo super s tebou rád, protože to bylo strašně jednoduché – my jsme to jenom kopli dopředu a pak už jsi to všechno zařídil sám. Vždycky se mi na tobě hrozně líbilo, s jakou chutí jsi hrával a že jsi do toho dával celé srdce,“ přál tehdy Nedvěd.
Milan Baroš vyhrál nejen Ligu mistrů, ale také francouzskou a tureckou ligu, Anglický, Francouzský a Český pohár.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
