Benefice Jiřiny Štěpničkové

V činohře naší první scény působila celkem 6 let (do roku 1936), poté odešla do druhého největšího pražského divadla – tedy do Divadla na Vinohradech. Zde hrála od roku 1936 do roku 1951. V roce 51 se rozhodla emigrovat – i se svým tehdy malým synem Jiřím – do Německa. Při přechodu přes hranici byla však chycena a v roce 1952 odsouzena na 15 let vězení. Propuštěna byla po deseti letech. V roce 1969 byla pak plně rehabilitována.

Jiřina Štěpničková -1931|foto: Public domain

Po propuštění z vězení se vrátila k herecké práci – nejprve v Městském divadle v Kladně, kde působila jednu sezónu, od roku 1962 pak hrála – až do své smrti v roce 1985 - v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého.

Jiřina Štěpničková-1937|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Jiřina Štěpničková byla vždy považována hlavně za herečku tragických rolí, představitelku mladých, nešťastných dívek, později statečných a hrdinských žen. Proslulost v tomto oboru jí zajistilo patrně její filmové ztvárnění Maryši (film byl natočen v roce 1935). Hrála posléze v širokém spektru rolí, v nichž se stále častěji začínal projevovat také její komický talent. Po návratu na scénu v 60. letech pak hrála v inscenacích „Strakonický dudák“, „Stavitel Solness“, „Lucerna“, „Král Ubu“, „Panna Orleánská“, „Maryša“, „Pygmalión“, „Marjánka, matka pluku“, „Morálka paní Dulské“, „Zkrocení zlé ženy“ nebo „Jak se vám líbí“.

Jiřina Štěpničková autogram|foto: Wikipedia Commons

Vlastnoruční podpis Jiřiny Štěpničkové (wikipedia commons)

Ve zvukových ukázkách jsme použili několik částí rozhlasového pořadu „Benefice Jiřiny Štěpničkové“ z roku 1968, ve kterém s herečkou hovořil divadelní kritik, historik a teoretik Josef Träger.