Cestovatelé už ujeli přes 2,5 tisíce kilometrů

A protože na poušti moc památek nenajdete, ať už jde o Austrálii nebo Saharu, tak jsme se tentokrát v našem rozhovoru zapovídali víc než obvykle o tom, jak se například jede v takových podmínkách.

"Počasí bylo na danou dobu poněkud chladnější, než jsou Australané zvyklí. Ale už to přešlo a je zase krásně teplo. Nicméně fouká dost silný vítr, který nás zpomaluje v jízdě i po rovince, kde bychom normálně jeli minimálně dvacetikilometrovou rychlostí. Tlačíme to proti větru asi poloviční rychlostí," říká Renáta Lorišová.

Severák, alespoň tak jak ho známe od nás, to ale určitě není. Protože i když Renáta říkala, že je tam chladno, tak oproti aktuálním podmínkám tady u nás je to doslova Havaj.

"Přes den bylo 26 stupňů, což je dost teplo, ale pořád fouká hodně studený vítr a k večeru, když zapadne slunce, je hodně velká zima. Přes noc bylo i pět stupňů. Přes den je ale slunce hodně silné a člověk se musí neustále mazat, aby se nespálil," dodává Renáta Lorišová.

Oba cyklocestovatelé už mají za sebou už více než 2,5 tisíce kilometrů, takže nás napadla i otázka, co třeba zdraví - podepsala se dlouhá cesta na něm? "Poslední dny jsme šlapali celkem dlouho, takže občas nás třeba pobolívá koleno, Martin má ztuhlé lýtko a já mám trochu problém se senou rýmou, protože tady je jaro a já jsem alergik. Jinak jsme ale v pořádku," ujišťuje cestovatelka.

I když Nullabor Plane je poušť, věřte, že oba dobrodruzi tam nejsou až tak úplně sami. Pohybují se totiž, jak nám vysvětlil Martin Stiller, po celkem frekventovaném úseku. I když zase jenom frekventovaném na australské poměry.

"Každou hodinu něco projede. Dá se říct, že ta silnice je frekventovaná, neboť je to jediná spojnice mezi východní a západní Austrálií v té dolní polovině kontinentu. Jezdí tudy hlavně až padesát metrů dlouhé kamiony," popisuje Martin Stiller.