Chodec, ohrožený druh

25. březen 2011

Dánský architekt a urbanista Jan Gehl se prošel Prahou a své putování zakončil slovy: K autům tady máte milostný vztah. Prošla jsem se Ostravou. Tedy nikoliv celou, pochopitelně, ale to můj v tomto případě souputník Jan Gehl jistě taky ne.

Docela dobře znám například ostravskou čtvrt Hrabůvka. Chodívám tam občas na procházku s babičkou. Pravidelně opouštíme chodníky, protože asfaltová silnice určená automobilům je v mnohem lepším stavu. Starší dáma chodící o holi to pochopitelně umí ocenit. Je bezpečnější a fyzicky méně náročné jít krajem cesty, než riskovat zakopnutí a bolestivé došlapy na popraskané chodníkové dlažbě plné prastarých děr, jichž ostatně každoročně přibývá. Babička ani s holí nedojde daleko. Aby byla procházka příjemná, potřebuje si odpočinout. My dvě to máme vychytané. Víme, kde se na dvorcích ukrývají lavičky, které si pod stromy a pod okna sami umístili šikovní místní občané. Většinou, pravda, nejsou v nejlepším stavu, ale jsou! Kdybychom měly putovat mezi lavičkami obecními, ujdeme dobrého půl kilometru. Což, pokud to místní radní nevědí, může být od jistého věku problém tak velký, že vám vůbec znemožní opustit byt. Když přece jen dojdete k nějaké lavičce, zjistíte, že když se rovnou nehroutí, rozhodně většinou nemá opěradlo. Až vám bude sedmdesát a více, a možná i mnohem méně, na takové lavičce si rozhodně neposedíte. Ale zaplať pánbůh aspoň za to. Posadíte se a rozhlížíte. Sedíte přibližně dvacet metrů od obchodu s potravinami, herny a pivnice. Ujišťuji vás, že to není místo, kde by se vám chtělo sedět dlouho. Vydržíte tedy jen po nezbytně dlouhou dobu, naberete síly a pustíte se do další štace se stejným výsledkem. V jiných částech města je to obdobné. V Porubě sice někde lavičky jsou, ale musíte k nim prokličkovat mezi auty, které zabraly už i části chodníků. Chodníky pak na to konto pozřely kus zeleně. V centru Ostravy je parkoviště vedle parkoviště a stále se budují další. Kolik je tady odpočinkových zón? Prostranství kolem katedrály Božského Spasitele přišlo o stromy a dostalo – nové parkoviště! A tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Ano, pane Gehle, i v Ostravě máme bohužel k autům milostný vztah, chodec je tady ohroženým druhem. Nejsem si ovšem jistá, nejde-li o záměr. V našem městě totiž čím méně vycházíte ven, tím větší šanci máte, že se ve zdraví dožijete penze. Přibližně po jednu třetinu roku je totiž nějaké vysedávání na lavičkách bez respirátorů jednoznačně život ohrožující.

autor: ele
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy

Koupit

Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.