Chvála časové přirozenosti

Jak praví klasik, o peníze jde až v první řadě. Rozhodujícím argumentem pro zavedení letního času totiž byly a stále ještě jsou energetické úspory. Uznávám, že takový důvod má svou logiku. Ale pravidlo, podle kterého co je ekonomické, to je i správné, prostě nelze aplikovat ve všech případech. Poměřovat všechno jen z hlediska peněz - to je cesta do pekel. Jsou věci, do kterých se prostě zasahovat nemá. A přirozený řád přírody, potažmo celého vesmíru, k nim podle mého názoru rozhodně patří. Umělá změna času mi tak trochu připomíná 50.léta minulého století. Tehdy komunisté s oblibou tvrdili, že poručí větru a dešti. Dokonce tomu snad i věřili. V každém případě se o to velmi snažili. Až po čase soudruzi zjistili, že není radno přírodu znásilňovat. Jistě, tehdy to bylo o ideologii, teď je to o penězích. Ale princip umělého narušení přírodních zákonitostí je v obou případech stejný. Důrazně přitom upozorňuji, že patřím do kategorie těch šťastných lidí, na kterých se změna času nijak razantně neprojevuje. Hodina spánku navíc nebo namíň, změna světelných podmínek nebo životního biorytmu, nic z toho mi nedělá vážné problémy. Ale existuje dost lidí, kteří změnou času trpí. A někteří z nich dokonce ukrutně. Starší lidé nebo malé děti by mohli vyprávět. Těm se takový necitlivý zásah do jejich tělesného i duševního rozpoložení vysvětluje jen velmi těžko. O zvířatech ani nemluvě. Každý chovatel nebo hospodář ochotně potvrdí, jak jsou tyto němé tváře z časového posunu zpitomělé. Říká se, že zvyknout se dá na všechno. Někdy to sice drhne, ale něco na tom je. Otázka spíš zní, zda je takové přivykání v případě změny času opravdu tak nezbytné. Uznávám argumenty pro i proti umělé změně času. Ale pokud by záleželo jen na mě, byl bych jednoznačně proti zavedení letního času. Jsem sice jen docela obyčejný ateista, ale řekl bych, že Pán Bůh by něco takového nikdy nedopustil.