Co mám rád

Pravda – zaznamenal jen několik pokračování, protože podzim roku 1968 znamenal – a to nejen v rozhlasovém vysílání – dobu neustálých změn, nových a nových restrikcí, dalších vynucených odchodů rozhlasových pracovníků od jejich práce. Ale o tom až později. - Průvodci pořadem „Co mám rád“ byli onoho 14. listopadu 1968 dva tehdy známí, později zapomenutí hlasatelé – manželé Neoveští. Takto se v úvodu nového vydání pořadu představili.

Z odpovědi Jaroslava Dietla je dobře slyšitelná atmosféra, která vládla v zemi v pozdním podzimu roku 68. O tom, co se stalo v srpnu, o invazi vojsk varšavské smlouvy, se už nemohlo mluvit otevřeně. V podtextu všech vystoupení, jež v pořadu „Co mám rád“ zazněla, však byl pocit ponížení a nesvobody, která zavládla, velmi dobře patrný. Bylo tomu tak i v dalších vyznáních, jež pořad obsahoval. Hovořili v něm dále výtvarník Alois Fišárek, dramaturg Milan Šulc, herec Václav Voska a režisér Zdeněk Podskalský. My si však připomene vyznání závěrečné, jehož se ujali sami průvodci pořadem, manželé Neoveští.

Manželé Neoveští byli v průběhu srpnové okupace shodou okolností na dovolené v Beskydech. Ihned se zapojili do protiokupačního vysílání rozhlasové stanice Ostrava. Na konci roku 1968 byli z rozhlasu vyhozeni. V roce 1969 odešli z republiky a další život prožili ve Spojených státech amerických.