Domácí vězni

Soudcovské kladívko

Trestem za menší delikty, jako jsou například drobnější krádeže nebo výtržnosti, v budoucnu nemusí být jen pobyt za mřížemi. Pachatel totiž může být odsouzen k domácímu vězení ve vlastním bytě. Alespoň taková je představa Ministerstva spravedlnosti, které takový návrh zpracovává.

Princip novinky, která má začít platit od roku 2005, spočívá v tom, že člověk, který za trest u soudu dostane domácí vězení, bude muset být doma hlavně v nočních hodinách a o víkendech. Alternativní trest se přitom má týkat zejména mladých lidí, kteří budou trestáni poprvé. Neznamená to však, že odsouzený by měl sedět několik měsíců doma a nechat se živit rodinou či příbuznými. Dál by totiž chodil do práce a měl tak možnost nahradit škodu, kterou způsobil. Návrh počítá i s určitou dobou na vyřízení nejnutnějších záležitostí, například na nákup potravin. V přesně vymezeném čase by ale odsouzený musel být doma. Až potud to nezní špatně. Ulehčilo by se přeplněným věznicím i státnímu rozpočtu, který vězně živí. Argumentuje se i tím, že v případě podmínečného trestu člověku nic nezabrání v tom, aby se večer toulal po hospodách a pak zase něco vyvedl. Takhle bude muset povinně sedět v noci a o víkendu doma. Každý takový návrh by však měl počítat i s takovou maličkostí, jakou je v tomto případě kontrola jeho dodržování. Kdo tyto domácí vězně bude kontrolovat zda podvádějí nebo ne? V Americe dávají takovým lidem speciální drahé náramky, které naprosto přesně identifikují polohu dotyčného. Amerika si ale vzhledem ke své ekonomické síle podobnou technickou vymoženost může dovolit. U nás je to jen hudba budoucnosti, což připouští i samo Ministerstvo spravedlnosti. A jedním dechem dodává, že u nás jsou zatím jedinou možností na hlídání soudní úředníci. Předpokládaný výrazný nepoměr mezi počtem těchto úředníků a počtem domácích vězňů řeší ministerstvo kupodivu velmi razantně. Jakmile soudní úředník zjistí, že některý z odsouzených nebude ve stanovenou dobu doma, pak si půjde odsedět celý trest znovu a natvrdo do opravdového vězení, a to i v případě, že se porušení disciplíny zjistí třeba jen tři dny před úspěšným vypršením trestu. Taková hrozby by měla fungovat. Být pár hodin zavřený doma nebo celou dobu za mřížemi je příliš velký rozdíl na to, aby si ho tito lidé jasně neuvědomovali. Za těchto okolností je možné pohlížet na myšlenku domácího vězení s mírným optimismem.