Důlní propadlina Žebračka na Jesenicku je unikátním dílem přírody a havířů

5. srpen 2014
Pohled do Žebračky je fascinující

Kdo se vydá nad Zlaté Hory na Jesenicku, směrem k Heřmanovicím, zaujme ho bílá silueta poutního kostela Panny Marie Pomocné. Místo míru a rozjímání je však v nedalekém lese, jen kousek od silnice, vyváženo jakoby dírou do pekla. Právě tam se totiž rozkládá jícen důlní propadliny Žebračka.

Žebračka je dnes asi nejviditelnější stopou moderní těžby rud v okolí Zlatých hor. Je chráněná zákonem jako kulturní památka. A také elektrickým plotem, protože je toto místo stále nebezpečné. Díra v zemi je opravdu monumentální. Má oválný půdorys o rozměrech 95 krát 55 metrů a maximální hloubku až 40 metrů. Vše ještě umocňuje převis, který se nad propadlinou táhne do šířky kolem 80 metrů.

Ve stěnách propasti jsou patrné zbytky starých štol, kterými bylo těžební patro v okolí komory rozfáráno. Mimo to je v ní vidět třeba i zbytek šikmého průzkumného komína, který spojoval různé těžební horizonty.

Ke vzniku této pozoruhodné technické památky došlo náhle v roce 1985. Do té doby se v této lokalitě těžilo několikrát. Havíři, kteří zde v osmdesátých letech pracovali, potvrzují, že zde staré štoly existovaly už dávno před jejich příchodem. Na konci sedmdesátých let se sem vrátila průmyslová těžba.

Jen pár set metrů od Žebračky se tyčí poutní kostel Panny Marie Pomocné

Celé ložisko bylo podraženo zespodu a postupně se zde těžily čočky monometalických rud. Po vytěžení vznikaly v podzemí prostory, které měly opravdu gigantické rozměry. Jak se těžba přibližovala povrchu, vzrůstaly obavy, že dojde k propadu. Geologové však tvrdili, že nadloží komor je dostatečně stabilní.

Geologové se spletli, země se propadla

V dubnu roku 1985 však k propadu skutečně došlo. Vznikl tak otvor o velikosti přibližně jeden krát jeden metr a vedení závodu se ho rozhodlo oplotit, aby nebyl nebezpečný pro osoby pohybující se na povrchu. Než ovšem stačili pracovníci firmy na místo dorazit, došlo k dalšímu propadu, tentokrát gigantických rozměrů. Vzniklý jícen měl původně hloubku přes 65 metrů, teprve pozdějším zavezením byla jeho hloubka snížena. Havířům v podzemí se naštěstí nic nestalo, v době propadu byly prostory pod ním prázdné.

Odpovědní pracovníci si dlouho s propadlinou nevěděli rady. Nechali pouze odstřelit nebezpečné části převisu a do jámy byla následně ukládána hlušina. V roce 1994 byla jáma prohlášena za kulturní památku. Přesto jí ještě jednou hrozil zánik.

Další připomínkou zdejšího dolování je hornický skanzen v Údolí ztracených štol

V roce 2011 vydal Báňský úřad příkaz k zasypání propadliny. Do procesu se však vložily orgány památkářů a z projektu nakonec sešlo. Jáma byla zabezpečena novým plotem a dnes je tedy nepřístupná. Objevují se ovšem snahy Žebračku opět ukázat turistům, například z vyhlídkové plošiny, která by zajišťovala dobrý výhled, ale zároveň byla bezpečná.

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m18!1m12!1m3!1d1225.3667862855887!2d17.402372947688278!3d50.208203213873205!2m3!1f0!2f0!3f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x0%3A0x0!2zNTDCsDEyJzI5LjQiTiAxN8KwMjQnMTAuMiJF!5e1!3m2!1scs!2s!4v1407232090704" width="610" height="350" frameborder="0" style="border:0"></iframe>
  • Životní styl
  • Publicistika