Extrémní sporty

7. únor 2004

Slovníky jsou, jak jsem už několikrát říkal, mou velkou láskou. Listuji v těchto poznámkách v poslední době jedním z nich a snažím se přiblížit některé výrazné společenské a kulturní jevy, které ne snad že by přímo ovlivnily náš život v nedávných letech, ale v každém případě se s nimi většina z nás setkala, a přiznejme si, někdy jsme příliš nerozuměli.

Třeba také proto, že kořeny toho či onoho jevu jsou v jiné kultuře než naší domácí. Rozhodně však rozumíme tomu, když náš potomek či milovaný klouček (jinak osmdesátikilový vnouček) dorazí na návštěvu celý pomlácený a s některou končetinou zasádrovanou. Můžeme si být skoro jisti, že provozoval nějaký extrémní sport. To je společný termín zavedený zhruba v roce 1590 pro různé sportovní činnosti, jež nemají společného téměř nic, kromě vysokého rizika a přitažlivosti pro muže ve věku osmnácti až čtyřiatřiceti let, což je věková kategorie, o níž sní mnozí výrobci a prodejci. Spousta krajně nebezpečných sportů (jako snowboarding, skysurfing, volné lezení, vodní lyžování na bosých nohou a podobně) se vyvinula jako variace existujících sportů neextrémních. Když se extrémní sporty staly populárními v oblastech posedlých tělesnou zdatností a zdravím - například v americkém Coloradu - zmocnila se jich média. Televizní program MTV věnoval těmto fotogenickým činnostem ohromný prostor a zobrazoval je ve stylu rockových videoklipů. Také výrobcům sportovního oblečení - například typu NIKE - se hodilo krédo riskantních sportů k reklamním účelům. V roce 1995 se konaly první extrémní hry ve stylu olympiády, na nichž se soutěžilo v desítkách disciplín od skateboardingu až po bungee jumping. Ještě že smysl pro humor nezná omezení a dal vzniknout bezpečnějším komickým variantám podobných divočin, jako je například bungee running. To znamená, že jste přivázáni na dlouhém a pružném laně, druhý jeho konec je upevněn v měkce opolstrované stěně, od které se snažíte co nejrychleji, samozřejmě během, vzdálit. V bodě zlomu vás však tažná síla pružiny doběhne a vrhne zpět. Dokážu si představit nad tím se dobře bavící společnost. Ejhle člověk - je tisící sto třicátý třetí den třetího milénia.

autor: Miroslav Zelinský
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.