Falešní baroni

Příležitostné sledování obou jmenovaných seriálů ve mně vzbudilo nečekané myšlenkové pochody. O komunistickém kriminalistovi Zemanovi už byly popsány stohy papíru. Je v podstatě nemožné o něm vyslovit něco zásadně objevného. Právem se mu vyčítá tendenčnost hraničící s propagandou. Doba, kterou seriál popisuje, byla vylíčena docela jinak než jaká ve skutečnosti byla. Oběti komunistického režimu proti uvedení seriálu opět hlasitě protestují. Takto falšovat dějinná fakta je podle nich nepřípustné. Soudný televizní divák ale dokáže rozlišit zrno od plev. A podle mého názoru je soudných diváků výrazná většina. Co mě ale udivuje je to, že podobné výtky nesměřují k Černým baronům. I oni se odehrávají v době komunistického režimu, i oni nabízejí svůj pohled na věc. Na rozdíl od majora Zemana však autoři Černých baronů rozhodně netrpěli ideologickými předsudky. A přesto popis dobových reálií dopadá stejně lživě. Opravdu měli černí baroni v pracovních táborech takovou pohodu? Skutečně bylo jejich nedobrovolné odloučení od rodin protkáno tolika legráckami? Ani náhodou! Nechci protikomunistickým bojovníkům nějak napovídat, ale být jimi, tak bych se při sledování Černých baronů pořádně namíchl. A křičel bych stejně urputně jako v případě pseudohrdinného majora Zemana. Takhle to přece vůbec nebylo! Jak patrno, znásilňování historie může mít nejrůznější podobu. Ale stále zůstává odsouzeníhodným znásilněním. Bez ohledu na to, jestli je pachatelem pravičák, muslim nebo černoch.