Hudebníci proti válce: Sláva Ukrajině

Hudební podpora Ukrajiny napadené ruským agresorem nekončí, naopak, výrazně třeba narůstá počet volných uměleckých projektů sdružující hudebníky zděšených válečnou krutostí a s jasným názorem na bezpráví, fašismus a pravicový nacionalismus, stavějící také jak jen to jde hráz proti lživému populismu a fake news. A nezáleží na tom, z jaké země pocházejí, už z povahy svého přesvědčení mají nastavený citlivý radar, zachycující podobně smýšlející hudebníky, kterým pak jen stačí vyslat signál k akci. Všichni se snaží nějak pomoc, jako třeba mezinárodní skupina The Anti-DicKtators. Do boje ji svolal ukrajinský zpěvák, producent a elitní člen radikální berlínské židovské scény Yuriy Gurzhy. Po bok se mu postavili členové kapel Petera Gabriela, Levellers, Tom Robins Band, Afro Celt Sound Systém a zpěvačka Katya Tasheva. Uvedli se skladbou nazvanou podle už legendární hlášky Ruská válečná lodi, jdi do pr…ele (Russian Warship (Go F**k Yourself!) a celý výtěžek putoval organizaci The Ukraine Trust Chain zajišťující evakuaci civilistů z válečné zóny.

Nová skladba nese příznačný název Home a peníze půjdou na fond ukrajinské kurátorky a aktivistky Diany Berg. Ta nejprve musela utéct z okupovaného Doněcka do Mariupolu, kde vybudovala alternativní uměleckou platformu, odkud ale ze známých důvodů musela rovněž vzít před ruskou armádou nohy na ramena. The Anti-DicKtators tentokrát posílili ikoničtí výtvarníci Jeremy Cunningham, tvůrce obalů skupiny Levellers a umělecký anarchista Jamie Reid, definující svými pracemi Sex Pistols a Afro Celt Sound Systém. Designér Guy Sexty pak pomohl vytvořit emotivní video ke skladbě Home.

„To čeho jste svědky, tedy hrdinství ukrajinského lidu a prezidenta, je pro svět možná ohromující, ale pro nás Ukrajince něco přirozeného. Dokážeme proměnit jakékoliv utrpení nebo nespravedlnost ve zdroj ohromné síly. Umíme se pořád hádat, ale teď jsme rozhodně jednotní v úsilí seškrábat tu válečnou bestii jednou provždy ze zdi,“ prohlásil Eugene Hütz, lídr světoznámé skupiny Gogol Bordello, která se s novým albem Solidaritine tvrdě a naléhavě vyjádřila k válečným zvěrstvům. A dokonce ho na tajném koncertu na ukrajinské frontě přehrála vojákům.

Ačkoliv přicházet dnes s jakýmkoliv uměním nezabývajícím se ukrajinským neštěstím považuje Eugene Hütz za podlost, album s Gogol Bordello nekoncipoval jako přímý protiválečný manifest a na paškál si bere také nebezpečí dezinformací šířených po sociálních sítích a svou zběsilou hudbou vyzývá k „empatickém sjednocování lidí dobré vůle“. Mezi hosty Gogol Bordello se na novém albu Solidaritine objevují také ukrajinský básník a spisovatel Serhij Žadan a elektro-popová kapela Kazka se zpěvačkou Oleksandrou Zaritskou. Skladbu Take Only What You Can Carry společně proměnili v rozhodnou podporu těch, co musí „nabírat vodu holýma rukama“.

Probuzení Pink Floyd

Válka na Ukrajině probudila ze spánku také skupinu Pink Floyd, která se poprvé od roku 2014 přihlásila s novou skladbou Hey, Hey, Rise Up! (Hej, hej, povstaň) Jde o variaci lidové písně Červená kalina a zpívá ji ukrajinský rocker Andrij Chlyvňuk z kapely BoomBox, který hned po vypuknutí bojů narukoval na frontu. Ve videoklipu stojí se samopalem před Katedrálou svaté Sofie a režisér Mat Whitecross do něho zařadil záběry ze světových  protiruských demonstrací z celého světa, včetně koncertu Společně pro Ukrajinu z pražské Letné. „Moji vnuci jsou napůl Ukrajinci, moje snacha Janina je Ukrajinka a její matka žila před válkou v Charkově,“ vysvětlil kytarista David Gilmour, proč se s Pink Floyd přidali k podpoře napadené země.

Jméno DJ Click nezní zrovna lákavě, kdo jste ale měl možnost se s francouzským producentem setkat, tak víte, že je to nejen sympatický smíšek, ale také mimořádně přemýšlivý umělec, navíc lidsky velmi empatický, takže ho válka na Ukrajině nenechala chladným. „Je snazší vést válku, zabít bližního a prodávat zbraně, než uzavřít mír“, uvedl DJ Click s myšlenkou na všechny, kteří se nacházejí na frontě nebo se ocitli v roli nucených uprchlíků.  S dvěma ukrajinskými houslistkami a zpěvačkami – Olena Yeremenko a Masha Natanson – jim věnoval nové album Violins against bombs.

Maria Natanson měla chodit do školy a po vzoru dědečka Tadeusze, významného polského skladatele, skládat klavírní symfonie. Namísto toho ve čtrnácti letech utekla do karpatských hor, toulala se po vesnicích a od romských a goralských kapel se ji dostalo daleko jiné konzervatoře. Během pěti let se naučila několik romských dialektů, hrát na housle jako o život a její hlas na čerstvém vzduchu zvášnivěl a zesílil, že by s ním prý mohla namísto sklářů foukat sklo. Po sestupu z hor založila jednu z nejrespektovanějších polských skupin Čači Vorba, se kterou občas spolupracovala také houslistka Olena Yeremenková z ukrajinského Lvova, kterou ve skladbě My sister Ukraine slyšíme zpívat: „Neplač, drahá sestro, Ukrajino. Vím, jak tě to moc bolí, ale neboj, znovu zase rozkveteš do modré a žluté krásy. Cítím, jak tvé srdce bije žalem a proto tě chci pevně obejmout.“