Indigo Girls. Neúnavné optimistky chápající realitu

Nevědí prý, jestli jejich nové skladby zapadají do všeho, co se ve Spojených státech aktuálně děje, o hudbě jako útočišti spojující lidi dohromady ale nepochybují a jako předtím se snaží zábavu proměnit v koncept, v němž dávají do rovnováhy svou lásku k Americe s nenávistí ke všemu, čeho je schopná a před čím nepřestává zavírat oči. Aktivistické lesbičky z Georgie se navíc celou pětatřicetiletou kariéru odvážně vymezují proti jižanské identitě, určované „bílými konzervativními muži“ neskrývajícími homofobní a rasistické názory, vítající dnes presidenta Trumpa jako zachránce starých dobrých pořádků.

Vydávání úspěšných, Grammy oceněných alb a široká popularita se u Indigo Girls nevylučuje s bojem za práva komunity LGBT, účastí na politických akcích a v roce 1993 s Winonou LaDuke z národa Dakotů založily neziskovou organizaci Honor the Earth, podporující iniciativy amerických indiánských národů na ochranu přírody a dodnes ji benefičními koncerty finančně podporují. Drží se přitom prohlášení legendárního siouxského náčelníka Šíleného koně: „Jak dlouho necháme jiným určovat budoucnost našich dětí? Nejsme válečníci? S nadějí je všechno možné.“

Proto na úvod alba ve skladbě Shit Kickin' zpívají: „Doprdele, nakopněme to. Stojí to za to. Postavme se starým mužům a začněme znovu.“ Ještě nemilosrdněji dál jde Emily ve smutném příběhu mladého gaye poslouchajícího venkovské country rádio, který ale z textů zjistí, že v country pro homosexuální lásku není žádné místo. „Jsem jen gay kluk z malého města, který touží vědět jaké je to se zamilovat,“ slyšíme ve skladbě Country Radio.

V Muster, jakési modlitbě za zemřelé, se Indigo Girls nemilosrdně zaměřují na kontrolu prodeje zbraní a válečné násilí. Change My Heart je o zneužívání moci, nicméně ve spoustě skladeb vzpomínají na i mládí, těší se ze života a pokud se vrátíme ke zmíněné šťastné nostalgii, nejde o nic jiného, než o návrat do studia Real World Petera Gabriela, kde v roce 1999 natočili vynikající album Come On Now Social ve spolupráci s doprovodnou kapelou skupiny zpěvačky Sinead O'Connor vedenou bubeníkem Johnem Reynoldsem. Ten se nyní ujal produkce novinky Look Long a do studia znovu pozval část tehdejší hvězdné sestavy zahrnující kytaristu Justina Adamse, basistu Clare Kennyho, klávesistku Carol Isaacs nebo cellistku Caroline Dale. A ve sborech několikrát nově zazní ječivý hlas americké písničkářky Lucy Wainwright Roche.

„Jsme neúnavné optimistky chápající realitu,“ říkají o sobě Indigo Girls, sebevědomě a s hudební chytlavostí dokazující, že bez nich si moderní americký countryrock nelze ani představit.