Jahody dostaly v historii přezdívku „královské ovoce“. Patří mezi afrodiziaka, snižují stres a dodávají energii
I když dnes obchody nabízejí jahody celoročně, nejlahodnější jsou přece jen ty, které od konce května někdy až do závěru června utrhneme na vlastní zahrádce nebo při samosběru na jahodových plantážích. A těch je u nás něco kolem stovky.
Při slastném koštování si můžeme připomenout, že podle archeologických nálezů si na divoce rostoucích jahodách pochutnávali naši dávní předkové už v pravěku, ve starém Římě patřily tyto plody k vybraným lahůdkám, řecký lékař Hippokrates je ctil pro jejich léčivé účinky. Ve středověku byly pěstovány v klášterních zahradách.
Evropské velkoplodé odrůdy vznikly až křížením různých jahodníků, které mořeplavci v 17. století dovezli z Ameriky.
První jahodář v Čechách
Mužem číslo jedna u nás, kterému můžeme být dodnes vděční za orgie chuťových pohárků, byl Rudolf Strimpl (1859–1920), zakladatel tradice pěstování velkoplodých jahod. Přezdívá se mu také Jahodový král z Posázaví.
Václav Šmerák, předseda sdružení Mezi řekami Vltavou a Sázavou k Strimplovu životnímu příběhu píše: „V 80. letech 19. století cestoval po Evropě a dvakrát odjel do Ameriky, odkud si přivezl velké zkušenosti ze zemědělství a poznatky o pěstování jahod. Roku 1887 se přestěhoval do Sedlčan, kde provozoval obchod. V roce 1895 si splnil svůj celoživotní sen a pronajal si od svatovítské kapituly nevalný statek Chlistov v obci Teletín u Krňan, poblíž Netvořic. Zde přes počáteční svízele začal samostatně hospodařit a od roku 1896 zkusil po americkém vzoru pěstovat jahody. Snad začal s odrůdou „Bedford Champion“ z USA, v Krňanech a Teletíně zvané nejprve Kyselky, pak Goliáše.“
Chvála božským jahodám
Pak už to šlo ráz na ráz, protože obliba sytě rudých, neodolatelných plodů nabrala na síle. Rychle pak přibývaly další, ryze české odrůdy, které často dostávaly ženská jména - Lidka, Dagmar, Karmen nebo Vanda. V centru zájmu je i dnes úrodná a odolná Senga sengana, která vyhovuje konzervárnám, mezi tzv. měsíčními jahodami stále drží prim odrůda Rujana: nejvíc připomíná lesní jahodu.
Dnes se „lesní“ chuti blíží i odrůdy Tenira, Karmen, Dita, Bounty nebo Symphony. Plody znamenitě chutnají hlavně ve zmrzlinách, dezertech nebo koláčích.
Pokud s pěstováním konzumních jahod začínáte, zkuste třeba odrůdu Korona (i když vás dnes její pojmenování třeba trochu odrazuje), Dukát, Sonáta nebo Lambada.
Nic ale není pevně dané, tak se nenechte odradit, protože počasí je každý rok jiné a na jeho výkyvy reagují jednotlivé rané odrůdy jahod individuálně. Vybírejte a zkoušejte.
Červené drahokamy nejsou pro každého
Jahody jsou léčivka, ale i alergen. Pokud patříte mezi citlivé konzumenty, u kterých se po jejich požití objevují alergické reakce (vyrážky, otoky nebo svědění), raději se jim vyhýbejte.
Jahody ošetřené pesticidy je nezbytné nejdřív pečlivě opláchnout a očistit. Lidé, kteří trpí na pálení žáhy nebo mají žaludeční potíže, by si tuto pochoutku měli dopřávat jen v omezeném množství a radši vyhledávat ekologicky pěstované jahody.
I přes tuto odvrácenou tvář jsou však jahody nejen vděčnou plodinou, ale patří i mezi zdraví velmi prospěšné ovoce. Obsahují antioxidanty, afrodiziaka, vlákninu (přispívají k dobrému trávení) a jen nízký obsah kalorií. Poskytují naší tělesné schránce mj. vitamín C: jsou na krásném třetím místě po šípcích a černém rybízu. Zvyšují naši sexuální touhu, dodávají energii, snižují stres a záněty, posilují imunitní systém.
Bezesporu jsou tedy vděčnou, zdravou a mimořádně chutnou plodinou, s níž je sladké žít!
