Jako dobrovolnice jela pomáhat do sirotčince v Keni, vrátila se s adoptovaným dítětem

„Vlastně v jednom areálu je klinika, základní škola, mateřská škola, střední škola a sirotčinec. Já jsem hlavně trávila čas s dětmi ze sirotčince – po jejich škole a o víkendech, ale chodila jsem k nim také do hodin a zažívala jejich každodenní život,“ popisuje v úvodu rozhovoru Tereza.

Připomeňme, že Tereza Hovadíková je držitelkou ocenění Dobrovolník roku 2022. Studuje Ostravskou univerzitu a veškeré volno věnuje zcela dobrovolně  lidem, kteří potřebují pomoc.

„Bylo tam hodně dětí, kterým umřeli rodiče nebo nebyli schopni se o ně postarat z finančních důvodů – to jsou asi dva takové nejčastější důvody. Navíc je tam zdravotnictví i školství placené. Lidé si musí zdravotní péči zaplatit, a protože na to nemají, tak jsou tam ty nemoci, umírají a zůstávají po nich děti,“ vysvětluje studentka, proč je v Keni tolik sirotků.

„V sirotčinci bylo 80 dětí a donedávna tam na ně byla jedna sociální pracovnice. Nyní je tam jsou teda tři, kdy se střídají, aby měly aspoň trošku volna. A funguje to tak, že děti jsou dlouhodobě ve škole, mají ji do čtyř odpoledne. A pak se ještě hodně samy učí, ty děti jsou tam hodně samostatné,“ popisuje Tereza Hovadíková.

Během pobytu se zapojila také do adopce na dálku. Jak tento projekt funguje? A jaké zkušenosti si z Afriky přivezla? I to uslyšíte v rozhovoru v pořadu Host Českého rozhlasu Ostrava.