Jako prase v žitě

Už jste se někdy měli jako prase v žitě? Jestli ano, ráda bych si s vámi o tom popovídala. Ne že by mi unikal význam toho rčení, ale o některých věcech možná zbytečně moc přemýšlím. No a tak mě napadá, jak vůbec slovní spojení "má se jako prase v žitě" vzniklo. Začnu u toho žita. Tak třeba na jaře žito kvete. Alergikové okamžitě pochopí, na co narážím. Kýchat co půl minuty, to mi jako vrchol blaha nepřipadá. V létě může být procházka dozrávajícím lánem možná příjemnější, ovšem pokud není sucho, protože to se hrozně práší, nebo naopak mokro, to pak zlikvidujete i nejodolnější obuv. No a po sklizni vleze do pole jen šílenec, který touží po do krve rozedřených nohách. Povaluje-li se prase v žitě už vymláceném, nesmí pak jít o vepříka s modrou krví, protože jak známo z pohádek, na hrášku a taky na zrní se prostě nedá spát. A tu se dostávám k samotnému čuníkovi. Po narození svádí boj s početnými sourozenci o místu u cecíku, když pak roste, dáváme mu do korýtka jen to, co zbylo v kuchyni, a v touze po hloupé lidské čistotě mu neustále čistíme jeho rozrochněné bahýnko. Sotva si ho pěkně uhňácá, naběhne hospodář s lopatou. Co je to za život? Tu a tam sice někdo přijde a rýžákem ho podrbe na nejcitlivějších částech narůstajícího tělíčka, to vše je však pouhou předzvěstí smutného konce. Čuníkům před spaním nikdo nečte pohádky, proto nevědí, že nechat se vykrmovat, znamená být brzy zkrmen. A tak něžné růžové rypáčky s důvěrou hledí malýma očkama na každého příchozího, hravě pohazují hlavou a řezníka naivně vítají radostným chrochtnutím. V tu chvíli už jim nepomůže ani žito. Možná mi to někdo z vás vysvětlí. Klidně mi zavolejte do redakce, budu vděčná za každý podnět, a až budu vědět, jak to vlastně je, budu šťastná jak blecha v kožichu.