Jiří Holub z Otrokovic je řezbář, turista i organizátor akcí. Jsem takový Ferda mravenec, říká s humorem on sám

Do roku 1955 žil v Lazech u Valašského Meziříčí, potom v Otrokovicích. Původně měl být elektrikář, ovšem než stačil okolí přesvědčit o svých kvalitách, tak přišla nabídka vést propagaci velkého podniku. A tak začala jeho kariéra v oboru výtvarného umění a polygrafie. K ní v 70. letech minulého století přibyla řezbařina, které se věnuje dodnes. Jeho překrásné plastiky a sochy jsou k vidění jednak v soukromých sbírkách, ať už u nás nebo v zahraničí, a zdobí i veřejná prostranství.

Do toho všeho ještě stíhá pořádat s kolegy proslulý Otrokovický salon, sochařská sympozia, založil spolek výtvarníků Rozumění, je autorem dvou knih o otrokovickém výtvarném životě, pořádá výstavy a před lety začal podnikat několikasetkilometrové pěší túry po Česku i okolních zemích. A aby toho nebylo málo, je také několikanásobným dědečkem.

To je jen stručný výčet, toho, jak bohatý je život Jiřího Holuba z Otrokovic, kterého si k rozhovoru v pořadu Českého rozhlasu Zlín Naplno pozvala Věra Hotařová.

Pan Holub v milém povídání například říká: „Měl jsem to štěstí, že jsem v životě vždycky dělal to, co jsem měl rád. Nesnil jsem o tom, jak konkrétně budu prožívat život, ale řekl bych k němu takové to Nerudovské: Vším, čím jsem byl, byl jsem rád.“ Sám sebe pak s úsměvem charakterizuje jako Ferdu mravence, práce všeho druhu“.

Kde můžete vidět jeho sochy? Jak se udržuje v kondici, které k řezbářskému tvoření potřebuje? A kde všude byl díky své vášni k turistice? I to se dozvíte v záznamu rozhovoru s Jiřím Holubem.