Jožo Ráž: Buď dosáhnu, čeho chci, nebo zemřu. A zatím jsem nezemřel

Jak se vám vede, co vás do Ostravy přivedlo?

Tak, dá se to vydržet. Kdyby to bylo lepší, tak už se to nedá vydržet (smích). A do Ostravy nás přivedly naše mediální aktivity, propagace našeho turné, které bude na podzim. A jedním z míst je i Ostrava – 24. října tady máme monstrózní koncert. Myslím, že se vyplatí přijít, protože tam budou věci, které ještě nikdo nikdy neviděl.

Když jste byl malý nebo mladý, na čem jste vyrůstal?

Na muzice určitě ne. Nevím. Na dětských hrách, na nezbednosti, jak se říká u nás.

Jak jste nezbednil?

A tak já jsem byl hrozně hodný kluk. Rodiče jsem poslouchal a dělal jsem všechno, jak chtěli. Abych mohl dělat, co chci. Měl jsem s rodiči takovou dohodu, že dokud budou známky ve škole v pořádku, tak můžu dělat, co chci. Nejhorší známku jsem měl trojku, ale to jsem nikdy neměl na vysvědčení. Byl jsem jeden z nejlepších žáků ve škole, na vysoké jsem měl prospěchové stipendium.

Jaký jste se sebou měl tehdy úmysl, když ještě nebyla muzika?

Pocházím z rodiny, kde všichni povinně museli chodit na hudební výchovu. Mne chtěli dát na housle, na což jsem řekl, že spáchám sebevraždu, tak potom souhlasili, že na klavír. Na klavír jsem chodil sedm let – to bylo moje setkání s hudbou. No a potom jednou na Vánoce se pod stromečkem objevila taková malá stará španělka. Tu jsem vzal do parku a tam to začalo.

Měl jste někdy sám se sebou potíž? Zlobil jste sám sebe někdy?

Nevím, nevzpomínám si. Vychovával jsem se, byl jsem slušný a všechno jsem řešil pragmaticky. Žil jsem v čtvrti, kde byly samé bandy a všichni se tam stále mlátili. Já nebyl v žádné bandě, takže mne mlátili všichni. Tak jsem začal chodit do karate a od té doby mě už nemlátili. Tak jsem to řešil já.

Jak moc je pragmatismus kloubitelný s něčím tak bohémským, jako je hudba, navíc rocková?

Na mém příkladu je vidět, že dobře, protože jsem pragmatik a nenormálně úspěšný rocker. Musíte být praktický, když chcete dosáhnout svých cílů. Já jsem si vždy stanovil cíl a pak jsem na tom pracoval. Neznám jinou cestu, než že buď dosáhnu, čeho chci, nebo zemřu. A zatím jsem nezemřel, tak se daří.

Dělal jste někdy práci, ke které jste studoval?

Ne, nikdy. Skončil jsem školu, psychologii, pak jsme šli na vojnu. Na rok. Podařilo se nám spolu dostat do Humenného a tam jsme spolu hráli i nadále. Po vojně jsme žádali o profesionalizaci. To nám ale řekli – chlapci, vy jste ale vystudovali ekonomii, psychologii, tak to musíte dělat to, co stát do vás investoval. Nemůžete hrát. To nás dost naštvalo, tak jsme se tak rok ilegálně pohybovali... A po té Lyře, kde jsme získali tu druhou cenu s Kaskadérom a s Ôsmym svetadielom, tak se to prolomilo. To nám to povolili a od té doby jsme nepoznali nevyprodaný sál.

Slovenský hudebník Vašo Patejdl|foto: Alžběta Švarcová

Celý rozhovor s Jožo Rážem si poslechněte v přiloženém audio souboru (viz ‚Přehrajte si celý příspěvek‘ hned v úvodu článku). Tento i další díly pořadu Koktejl pak najdete v iRadiu.