K sedmdesátinám sboru Česká píseň
Rok 2024 je ve znamení jednoho hudebního, do značné míry rozhlasového a částečně i „folklorního“ jubilea. Před sedmdesáti lety založil Zdeněk Lukáš při Československém rozhlase v Plzni smíšený pěvecký sbor Česká píseň.
Úkolem sboru bylo natáčení lidových písní pro potřeby vysílání regionální stanice. Česká píseň postupně vyrostla v respektovaný pěvecký sbor a neodmyslitelnou součást plzeňského hudebního života.
Hudební skladatel Zdeněk Lukáš byl sbormistrem České písně celých 18 let, po něm tuto roli převzali Jaroslav Krček a Zdeněk Vimr. V roce 1990 se soubor rozdělil na dvě tělesa, Českou píseň a Novou Českou píseň, teprve v poslední době došlo k opětovnému spojení. Sbor se věnuje vedle lidových písní vokální tvorbě různých slohových období, od polyfonních skladeb až po díla současných autorů. Nahrávky lidových písní Česká píseň realizovala od 50. do 90. let 20. století s Plzeňským lidovým souborem, s vlastní instrumentální skupinou či a capella. V rozhlasové fonotéce je jich víc než dvě stě.
U příležitosti 70. výročí sboru Česká píseň (dále ČP) vznikl pro Český rozhlas rozhovor s jeho sbormistrem Vojtěchem Jouzou.
Smíšený pěvecký sbor ČP založil Zdeněk Lukáš v Plzni v roce 1954. Jaká je ale současná ČP, jak žije, tvoří a vůbec jak se má v jubilejní sezóně?
Já myslím, že ČP se má dobře, protože ji pořád baví zpívat. To je hlavní, nejdůležitější vlastnost každého amatérského sboru. I když jsme na víkendovém soustředění, celý den zkoušíme a učíme se nové věci, tak si i večer členové sboru dál od srdce zpívají. Baví je se scházet jako lidské společenství a mě moc baví s nimi pracovat.
Sbor má ve svém DNA skutečnost, že byl založen jako těleso specializované na interpretaci lidových písní. Jak je to dnes? Zůstává vztah členů ČP k folkloru ve srovnání s jinými pěveckými sbory pořád tak vřelý?
Určitě to má ve svém DNA, je to kmenový repertoár. Pořád se vracíme k úpravám Zdeňka Lukáše a Jaroslava Krčka, ale repertoár stále rozšiřujeme. Nezpíváme jenom lidové písně, snažíme se, aby byl široký a pestrý, abychom se nespecializovali jen na jedno stylové období nebo na jeden žánr.
Pokud jsem dobře počítal, jste za sedmdesát let historie ČP v pořadí už desátým dirigentem. Z těch dlouholetých jste už zmínil zakladatele sboru Zdeňka Lukáše a Jaroslava Krčka, nelze zapomenout na Zdeňka Vimra… Vy sám už také stojíte v čele sboru patnáct let. Kudy u vás, vynikajícího hobojisty, člena České filharmonie, vedla cesta ke sbormistrovství a k vedení plzeňské ČP?
Ke sbormistrovství mě přivedl na Pražské konzervatoři můj profesor hoboje František Xaver Thuri. Tehdy byl sbormistrem Českých Madrigalistů. Jednou mě poprosil, abych za něho vedl zkoušky, když odjel na zájezd. Mně se ta práce moc líbila. Měl jsem také touhu založit svůj soubor, nakonec jsem v roce 1995 v Praze založil komorní sbor En Arché. Jelikož jsem se přátelil s Jiřím Štruncem, který působil jako sbormistr ČP, on jednou přišel s nápadem společného koncertu obou sborů. Později mě Jiří Štrunc požádal, abych za něho zaskočil na soustředění. Když viděl, že to mezi mnou a ČP funguje, zeptal se, jestli bych sbormistrovství po něm nepřevzal. Já jsem po úvaze přijal, od té doby vedu dva sbory, jeden v Plzni a jeden v Praze. Tak mně Jirka předal veslo jako převozník v pohádce a já už „vesluji“ celých 15 let!
Nikoliv svými interpretačními výkony, ale fakticky je sbor ČP amatérským souborem v tom původním slova smyslu, když latinské amare znamená milovat. Co přináší taková spolupráce Vám, hudebnímu profesionálovi?
Pro mě je to velké obohacení. Jako člen České filharmonie nebo jako dirigent spolupracuji většinou s profesionály. V čem však mají amatérští hudebníci velkou výhodu, je to, že nemusí hrát nebo zpívat. Dělají to ve svém volném čase a baví je to. To nadšení a touha, láska k hudbě, to je pro nás, profesionální hudebníky, skutečná živá voda.
Své sedmdesátiny smíšený pěvecký sbor ČP oslaví 3. října od 19:30 v Měšťanské besedě v Plzni, a to koncertem s názvem Proč bychom si nezpívali. Jaký bude program a jaké budete mít hosty?
Program je částečně zaměřen i na lidovou hudbu. Zazní úpravy lidových písní, které tvoří náš kmenový repertoár, tedy od Zdeňka Lukáše a Jaroslava Krčka, dále cyklus Jana Málka Čí sú to koníčky. Koncertem zároveň oslavíme Rok české hudby: připomeneme výročí Bedřicha Smetany, z díla Antonína Dvořáka uvedeme Moravské dvojzpěvy, ovšem v úpravě dalšího letošního jubilanta Leoše Janáčka; provedeme také cyklus Pocta tvůrcům Zdeňka Lukáše. Účinkovat s námi budou houslistka Anna Sommerová a klavírista Vojtěch Novák.
Dodejme pozvání na závěr: Výroční koncert 3. října v Měšťanské besedě v Plzni je součástí festivalu Plzeňský podzim, který jako bienále pořádá právě smíšený pěvecký sbor ČP. Další program najdete na www.plzenskypodzim.cz. Zahrnuje například koncert souboru Musica Bohemica s Jaroslavem Krčkem 15. října v Korandově sboru či provedení Requiem Františka Xavera Thuriho v katedrále sv. Bartoloměje 4. listopadu.
Související
-
Pěvecký sbor Česká píseň slaví 70. výročí, sbormistr Vojtěch Jouza zve na festival Plzeňský podzim
Vojtěch Jouza je hudbou obklopený od malička. Vystudoval hru na hoboj na Pražské konzervatoři a následně na Akademii múzických umění, kde absolvoval i obor dirigování.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.