Kateřina Siniaková: Píle a dřina jsou podmínkou úspěchu, ale člověk musí mít občas i trochu štěstí

23. duben 2022

Magazín o zdravém životním stylu. Poslouchejte Šarm:

  • 00:46 Rozhovor s tenistkou Kateřinou Siniakovou
  • 05:24 Chytré hodinky a náramky jako pomocník při sportování
  • 10:42 Soňa Šplíchalová a metoda tělesného cvičení pilates
  • 15:01 Módní trendy a návštěvy společenských událostí
  • 19:41 Recept na chřestovou polévku od šéfkuchaře Radka Pálky
  • 23:37 Psycholog Jan Lašek a jeho recept na udržení dobré nálady
  • 26:33 Rozhlasová anketa Šarmantní osobnost roku pokračuje

Kateřina Siniaková patří v současnosti ke světové tenisové špičce. Vzhledem k velkému množství turnajů se nestává často, aby zavítala do rodného Hradce Králové. Tento měsíc se to podařilo a tak jsem velmi ráda, že jsem mohla usměvavou, sympatickou a šarmantní blondýnku přivítat.

Cesta to byla krásná, sice také trnitá, ale tenis mě pořád moc baví. Mám radost, že to takto dopadlo, jsem spokojená.
Kateřina Siniaková, tenistka

Hradec Králové je vaše velká láska. Máte tu také rodinu, jak často se vůbec dostanete domů?
Je to tak, ale bohužel příliš často tady nejsem. Ten sportovní rok je velmi vytížený, takže létám doslova z jednoho turnaje na druhý. Ale když už mám tu příležitost, tak se vždy snažím přijet do Hradce.

Čtěte také

Táta vás ke sportu přivedl. Prý už jste měla v pěti letech tenisovou raketu v ruce?
To je pravda, hraji už od pěti let, je to už docela dlouhá doba. Ale jsem moc ráda, že to takto dopadlo. Ta cesta byla krásná, sice i trnitá, ale tenis mě pořád moc baví.

Když se ještě vrátíme do vašeho dětství, chtělo se vám chodit s raketou na kurty?
Opravdu se mi chtělo. Samozřejmě v těch pěti letech toho bylo víc, rodiče chtěli, abychom bylo s bratrem sportovně založeni, takže mě to bavilo. A čím jsem byla starší a ještě se mi začalo dařit, začala jsem vyhrávat turnaje, tak mě to chytlo a už nepustilo.

Musela jste si ale jistě v dětství také něco odříct.
Za začátku jsem neměla žádné takové problémy, ale čím byl člověk starší, tak mu samozřejmě chybělo chození s kamarádkami na kávu, mít prostě jen volno a občas si někam vyjít. Ale nelituji toho, vůbec mi nevadí, že jsem to musela obětovat. Teď jsem vlastně za to ráda.

Čtěte také

Je vám teprve 26 let a vaše kariéra už čítá neuvěřitelný počet titulů a úspěchů. Co si říkáte, když se ohlédnete?
Řekla bych, že bych si toho měla víc vážit. Člověk chce stále víc a víc vítězství, říká si, že by měl ještě víc makat, že je stále co vylepšovat. Ale jsem potom ráda, když mohu jít na nějaké akce, kde mi lidé připomínají, že mám opravdu krásnou sportovní kariéru.

Pak mi dochází, že si musím moc vážit toho, co jsem dokázala. Jsem nadšená, že se mi to povedlo. Mnoho lidí chce, ale prostě se jim to nesejde a nepodaří se to. Já jsem spokojená.

Je za tím především píle a zatnuté zuby nebo v tom hraje roli i jistá souhra náhod?
Myslím si, že tak trochu obě dvě ty záležitosti. Píle a dřina jsou k úspěchu moc zapotřebí, je to rutina, která musí jet, i když se člověku nechce. Ale samozřejmě trochu štěstí je také občas zapotřebí. Aby byl člověk zdravý a aby mu přál třeba los na turnaji.

Lada Klokočníková a Kateřina Siniaková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

To vše a ještě mnohem víc v magazínu o životním stylu Šarm v sobotu po 18 a neděli po 11 hodině. Na setkání s vámi se těší Lada Klokočníková.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová