Kdoule

Kdouloň je keř nebo nízký strom, který kvete v květnu a červnu nápadně velkými bílými nebo růžovými květy. Žluté plody jsou velmi aromatické, plstnaté, tvaru hrušky nebo jablka. Plody se užívají tepelně upravené nebo sušené, v léčbě se využívají i semena kdoulí. Dužnina plodů obsahuje velké množství pektinu, kyseliny, slizy, cukry, silice, třísloviny, provitamin A, vitamin C, skupinu vitaminů B a z minerálních látek draslík, vápník, železo, měď, fosfor a zinek. Semena obsahují především slizovité látky, olej, amygdalin a třísloviny. Plody jsou v čerstvém stavu nejedlé. Sušené kdoule se používají při žaludečních potížích a bolestech v krku, dále proti průjmům a krvácení. Sliz obsažený v semenech změkčuje a nedráždí sliznice a pokožku. Využívají se při kašli. Jen zřídka se používají při žaludečních potížích vnitřně, protože amygdalin je jedovatý. Uplatnění nacházejí v kosmetice, při ošetření drobných poranění, dále při zánětech očí a na chladivé obklady. Kdoulový sliz je součástí kloktadel při zánětech dutiny ústní a hrtanu. Bývá také součástí očních vod a přípravků na rozpraskanou, drsnou pokožku. Kdouloně pocházejí ze střední Asie. U nás se pěstují už od středověku a místy dokonce zplaněly. V léčitelství i jako ovoce je uznávali už naši starověcí předkové. Kdouloň bývala symbolem lásky a plodnosti. Ve starověkém Řecku patřila k rostlinám přiřčeným Afroditě. Lidé proto věřili, že plody mají účinky jako afrodiziakum. Na svatbách se předávaly snoubencům jako symbol zdraví a plodnosti. Ve středověku se kdouloně hojně pěstovaly v klášterních zahradách, jako lék je používala například abatyše Hildegarda z Bingenu. Ta říká, že časté podávání kdoulí v různých podobách je nejlepší prevencí všech forem revmatismu, od počátečních příznaků začínajících zpravidla rostoucím zahleněním nosu, hrtanu a průdušek, přes bolesti kloubů a svalů, až k těžkým projevům onemocnění. Matthioli ve svém herbáři uvádí, že kdoule byly velice chutným ovocem, jako důkaz připojuje recept na kdoulový lektvar a huspeninu. Na začátku 20. století se z kdoulových semen připravoval sliz na ošetření proleženin. Tento léčebný prostředek se připravoval pouze pro denní spotřebu, při skladování se totiž kazil. Výtažek ze semen měl své využití v kosmetice, přidával se do tužidel na vlasy. Kdoule, lidově zvané hrušná jabloň, zlaté jablko nebo kutna, se stejně jako levandule dávala do prádelníků. Její osvěžující vůně příjemně provoněla uložené oblečení. Kdoule také odpuzují hmyz, pomohou jako ochrana proti molům. Něco na zub Ze zasyrova nejedlých tuhých plodů, které dozrávají v říjnu, se vyrábějí kompoty, želé, rosoly a marmelády. Kdoulová pasta, zvaná také kdoulový sýr, byla kdysi oblíbenou pochoutkou. Z kdoulí se dělalo i víno nebo mošt. Příprava kdoulového rosolu není náročná a výsledek vás určitě mile překvapí. Kdoule rosolu dodají naprosto jedinečnou vůni i chuť. Na jeden díl kdoulí připadá jeden díl jablek a dva díly cukru. Ovoce oloupeme a rozvaříme ve vodě. Směs prolisujeme, přidáme cukr a za stálého míchání vaříme do zrosolovatění. Rosol můžeme ještě okořenit badyánem a citrónovou šťávou. Jestli jste ale pomýšleli na nápaditější kulinářský počin, zkuste s námi posvícenskou husu s kdoulemi nebo skopové s kdoulemi na turecký způsob. Na posvícenské menu si připravte 1 husu, sůl, pepř, 2 kdoule, 1 lžíci pelyňku, 3 lžíce majoránky a necelý litr kuřecího vývaru. Troubu předehřejeme na 200 °C. Očištěnou husu omyjeme, osušíme a potřeme zvenčí i uvnitř solí a pepřem. Kdoule oloupeme, nahrubo rozkrájíme a smícháme s pelyňkem a majoránkou. Naplníme husu a položíme ji do pekáče. Přilijeme vývar. 2 hodiny pečeme, často poléváme šťávou. K pečené huse s nádivkou se hodí brambory s petrželkou a hromada zeleniny. Do turecké kuchyně nahlédneme se 400 g skopového masa, 800 g kdoulí, 1 větší cibulí, 150 g oleje, 150 g cukru a solí. Kdoule opereme, osušíme, zbavíme chloupků na povrchu, nakrájíme každou na čtyři díly, zbavíme okvětí i jadérek a dáme do nádoby s vodou, aby neztratily barvu. Skopové maso nakrájíme na malé kousky, vložíme do kastrolu s omastkem, dáme na oheň, přidáme hrubě nakrájenou cibuli. Když je maso téměř měkké, přidáme kdoule, cukr, sůl a vodu. Jakmile se nám odpaří šťáva, odstavíme. Kdoule musí zůstat ve čtvrtkách. Skopové s kdoulemi podáváme teplé, nejlépe s tmavým chlebem.