„Kdyby Bůh neměl smysl pro humor, tak nejsem v klášteře.“ Otevřené příběhy řeholnic zachycuje nová kniha Kamily Hladké Sestry

Spisovatelka, nakladatelka Kamila Hladká patří k bytostem, které se dotýkají těžkých nebo tajuplných témat. V první knize to byly příběhy hornických vdov, ve druhé otevírá příběhy řeholnic. V klášterech strávila dlouhý čas a slyšela neuvěřitelná vyprávění. O věznění sester v 50. letech, o zatracení rodiči a smíření před smrtí, o odpuštění, o současných mladých holkách, které mohly cestovat, pracovat, mít děti, ale vstoupily do řádu, o nevysvětlitelném puzení opustit světské radosti a starosti a nastoupit do celoživotní služby. O tom napsala knihu a taky vyprávěla u mikrofonu. A vy si to můžete poslechnout. Slibujeme, že se ocitnete v jiném světě.

O tom, proč napsala dokument o řádových sestrách:

Obálka chystané knihy Kamily Hladké|foto:Jan Cága,Archiv Kamily Hladké

Téma klášterů a řádových sester pro mě vždycky představovalo takové tajemství,  trochu nedotknutelné, byla jsem jím až fascinovaná. O tom řeholním světě jsem nevěděla vůbec nic, a tak jsem se velmi dlouho připravovala a pořád kolem toho tématu našlapovala a s žádnou jsem se vlastně ještě nepotkala.

Až jednou na mě přes cestu, u nás na vesnici, zavolala známá: Mám pro tebe sestru a je skvělá! A já do toho najednou skočila a pak už přicházel jeden příběh za druhým. Přála jsem si do toho prostředí vstoupit, doufám, že s mírou vkusu a elegance.

O nahlížení do světa řeholnic:

Téma víry mi tedy rozhodně není cizí a musím říct, že sestry se mě třeba nikdy nezeptaly, jestli jsem nebo nejsem věřící. A vlastně jsme o Bohu příliš nemluvily.  Ale zároveň si troufám říct, že ta víra tak nějak stále byla přítomna a prochází celou tou knihou, aniž by byla explicitně jmenována a to byl můj záměr.

Když nositelem víry je člověk – sestra – žena a to, kým je, co dělá, jak smýšlí, tak tímto způsobem, velmi civilním, jsem si to přála. A nelhala jsem jim, od počátku jsem jim vysvětlila, že nepíšu náboženskou knihu, takže si jejich odvahy velmi vážím. Protože jsem si vědoma toho, čemu je vystavuju a že otázky víry jsou často vnímány velmi kontroverzně.

O tabuizovaných tématech:

Trochu jsem to očekávala, dokonce jsem měla několik otázek, těch intimnějších, nachystaných, ale ono se to nestalo. Se všemi sestrami jsme si povídaly tak otevřeně a upřímně, že jsme se dotýkaly a hovořily o věcech, o kterých by mě vůbec dopředu nenapadlo, že by se o nich dalo s řeholnicí mluvit a přitom to bylo tak hluboké a lidské. Mluvily jsme o lásce, o lásce pozemské, o dětech, o vztazích, o zamilovávání se, o překážkách a o tom, co lidi asi zajímá, jako to tajemství – o tom všem jsme mluvily tak otevřeně a často s tím začaly sestry samy.

Jakékoliv setkání s Kamilou mi vždycky připadá jako výlet mimo realitu. Možná tím, jak křehká je nejen napohled, ale hlavně uvnitř. Nesmírně pokorná a stále pochybující, ačkoliv se vrhá do témat, o kterých se moc nemluví nebo jsou až moc tíživá. A dělá to výborně. V jejích knížkách se utopíte a najednou těmi kláštery procházíte taky a slyšíte její hrdinky mluvit. Jsem ráda, že alespoň chvíli toho můžu být součástí.
Kateřina Huberová o setkání s Kamilou Hladkou