Komunikační potíže

Naši dávní předkové vytvářeli obrovské obrazce v planinách. Jedna z teorií říká, že šlo o přistávací dráhy pro lodě mimozemských civilizací. Obrazce to byly dobře čitelné, ale primitivní. Mnohem důmyslnější, propracovanější, detailnější a tajemnější obrazce vznikají na našich silnicích. Majitelům pozemských dopravních prostředků jejich smysl uniká, nadávají proto na výtluky, na propadlé krajnice, na metr co metr jiným materiálem látané vozovky, které vlivem počasí a husté dopravy vypadají jako nepovedená patchworková přikrývka. Ze své přízemní polohy za volantem nevidí mozaiku v celé její kráse a nemohou z ní tudíž vyčíst ono poselství vzdáleným obyvatelům vesmíru. Ti sice potřebují složitý šifrovací klíč, ale ze zdánlivě náhodně rozesetých děr, které vykoukly zpod tajícího sněhu, vyčtou i to, čím bychom se chlubit neměli. Třeba to, že jsme schopni promrhat miliardy v pochybném budování informační dálnice - tedy internetu - do škol, že s klidnou hlavou podepíšeme další miliardovou smlouvu o výstavbě skutečné dálnice s nedůvěryhodným partnerem, a když si to konečně uvědomíme, zaplatíme hromadu peněz za její zrušení, ale neumíme opravit obyčejnou cestu od domu k domu. Ne náhodou se cestám obecně říká komunikace, tedy spojení. Silnice v takovém hospodaření však lidi nespojují, ale naopak rozdělují.