Kostel v Hati má světovou raritu. Bohu tady můžete šeptat přímo do ucha
Říká se, že Bůh všechno vidí a všechno slyší. Tato myšlenka zřejmě kdysi inspirovala řezbáře, který pracoval na výzdobě kostela v Hati na Hlučínsku. Do tvorby bočních oltářů tak vložil i trochu své vlastní fantazie a vytvořil raritu, která u nás, a údajně i ve světě, nemá obdoby.
Na první pohled kostel svatého Matouše nevybočuje z řady podobných malebných venkovských kostelíků. Už pár století stojí na kopci uprostřed vesnice a svými zvony svolává věřící na pravidelné mše. Jen málokdo z místních si ale uvědomuje, že boční oltář skrývá skutečnou raritu.
„Božské oko umístěné v trojúhelníku jako symbolu trojjedinosti Boha je v našich chrámech poměrně běžné. Člověka, který pracoval na výzdobě barokního kostela v Hati, ale napadlo, že když Bůh všechno vidí, musí i všechno slyšet. A tak na druhý boční oltář umístil do stejného trojúhelníku Božské ucho,“ vysvětluje otec Bartłomiej Blaszka, nynější kněz haťské farnosti.
Kdo byl oním důmyslným řezbářem, se přesně neví. Možná to byl jistý Josef Řídký, umělecký řezbář z Ratiboři. Myslí si to zdejší patriot a bývalý starosta Pavel Kotlář. „Onen řezbář totiž po sobě zanechal dopis, ve kterém tvrdí, že veškerá výzdoba v kostele z období rekonstrukce v roce 1894 pochází z jeho dílny,“ dodává Kotlář.
Božským okem a uchem ale zdaleka výčet orgánů zobrazených ve farním kostele v Hati nekončí. Trojici plastik doplňuje jazyk umístěný na dalším z bočních oltářů. Jazyk ovšem patří svatému Janu Nepomuckému. Symbolizuje mlčenlivost dávného světce a může také naznačovat, že i když Bůh všechno vidí a všechno slyší, nic nikomu neprozradí, stejně jako jeho služebníci tady na zemi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
