Kouzlo nechtěného

Historka je to autentická a prokazatelně se stala nejmenovanému mladšímu muži z menšího města v našem regionu. Muž byl šťastně ženatý a očekával narození svého prvního potomka. Těhotenství své ženy prožíval mnohem dramatičtěji než ona sama. S ještě nenarozeným dítětem přes břišní stěnu vesele rozmlouval, pouštěl mu muziku a všelijak jinak skotačil. Z ultrazvukového vyšetření navíc věděl, že to bude vytoužený syn. Čím více se ale blížil termín porodu, tím větší muka onen dobrý muž prožíval. Na své okolí působil dojmem, že rodit bude přece on. Pak přišel den D. Manželku veleopatrně převezl do porodnice, kde měl předem sjednanou účast u porodu. Nastal ale nepředvídaný problém. Lékařům se něco nezdálo a zřejmě očekávali komplikace. Budoucímu tatínkovi proto na poslední chvíli odepřeli fyzickou účast po boku své milované ženy. Vykázali ho do jakési malé místnosti několik metrů za sálem. Tam si zklamaný a vynervovaný muž sedl a čekal. Čekání to bylo opravdu kruté. Muž nechal dveře dokořán otevřené, aby měl alespoň akustický kontakt s porodním sálem. Pak začal slyšet zvuky, které byly mimo jakoukoli pochybnost. Porod právě začal. Žena byla docela hlučná, takže i porodníci museli ve svých pokynech přidat na hlase. Muž měl proto nechtěnou možnost prožívat zrození svého prvního potomka jakoby v přímém rozhlasovém přenosu. A byl to přenos nečekaně dojemný. Každé heknutí nebo zasténání ženy mu působilo obrovskou bolest. Muž nevěděl o koho se má bát víc. O ženu nebo o dítě? A tak se bál o oba a byl na pokraji zhroucení. Jakmile uslyšel onen blažený křik dítěte, které právě přišlo na svět, ani neměl sílu se radovat. Jen nesměle vyšel ze svého nechtěného azylu a vysílal zoufalé pohledy na všechny strany. Chtěl pochopitelně vědět, jak to všechno dopadlo. Krutou pravdu se dověděl od jedné z asistujících sester. Ta mu sdělila, že na sále v tu chvíli rodila úplně jiná žena. Osudová chvíle jeho manželky měla teprve přijít. Dobrý muž nejdříve nechápal. Pak mu to ale došlo. Veškerou svou starostlivost a citovou energii věnoval porodu úplně cizího dítěte. Není divu, že zrození vlastního syna už pak poslouchal zcela apaticky. Už prostě neměl sílu. Ale konec dobrý, všechno dobré. Krásného a hlavně zdravého syna se hrdina tohoto příběhu přece jen dočkal, byť to bylo asi s hodinovým zpožděním. Při vzpomínce na celou absurdní historku ale dodnes kroutí hlavou. A zdaleka není sám.