Králičí hop se vyvinul z koňského parkuru. I ušáci zvládají skákat přes překážky
V Bohdalově na Vysočině funguje kroužek králičího hopu. Členové jsou vesměs děti a mladí lidé a s úspěchem se účastní celorepublikových soutěží. Králičí hop pochází ze Švédska a v České republice už má poměrně širokou základnu.
„Králičí hop má dané disciplíny. Rovinky, parkury, skok vysoký a skok daleký,“ říká vedoucí kroužku králičího hopu v Bohdalově Radka Jánská. Děti se svými zvířaty trénují na trávníku vedle místního kulturního domu. Závodní dráhu sestavují z překážek, u kterých je možné zvyšovat laťky. „Na lehkou rovinku je osm překážek, pak se počet navyšuje,“ dodává chovatelka.
Ke králičímu hopu se hodí menší plemena králíků. „jsou oblíbená zakrslá plemena, střední, a ještě beránci,“ vyjmenovává Radka Jánská s tím, že existují i vyloženě sportovní plemena s rodokmenem, které si chovatelé pořizují v chovných stanicích. V žádném případě se pro sport nehodí králíci chovaní na maso. „Mají jinačí stavbu končetin, jsou těžcí, velcí,“ dodává.
Děti králíky cvičí už od dvou měsíců jejich věku. „Dáme králíka před překážku, směrujeme ho. Jakmile to pochopí, tak mu můžeme dát odměnu,“ říká chovatelka. Králík má na sobě postroj a chovatel ho celou trasu vede na vodítku. Body se strhávají nejen za shozenou laťku, ale třeba i za zastavení, odmítnutí. „Musí je to bavit. Nenutíme ho, v žádném případě.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
