Literární rychlokvašky

Čtení knih povznáší na duchu, rozšiřuje slovní zásobu a zlepšuje znalost gramatiky a pravopisu. Tedy lépe řečeno, mělo by to tak být. Pokud se knihami opravdu chceme nechat zlepšovat či napravovat, měli bychom asi sáhnout do zadních řad knihoven mezi tisky z doby, kdy kniha ještě byla předmětem, jehož si lidé váží a k němuž se chovají s úctou. Později se stala zbožím, položkou na seznamu potřeb, za které je možné utratit peníze. V tu chvíli však začalo platit, že zboží prodává obal, ne obsah. V barevném křídovém papíru balené literární plody jdou dobře na odbyt a v jedné řadě v domácí knihovničce vypadají efektně. Ovšem běda, když od nich čtenář očekává to, co by od knih obyčejně očekávat měl. Příšerný překlad rychlokvašek, které se za každou cenu musí objevit na předvánočním či předprázdninovém pultu, jen podtrhuje neznalost jazyka mateřského. A nemusí jít ani o překlady, i díla domácích autorů leckdy připomínají dadaistické hrátky se slovy a nutí čtenáře domýšlet se smyslu ve větách, které popírají veškeré zákony jazyka. Možná se korektoři méně soustředí, možná z češtiny propadali, ale pravdou je, že většina dnešní produkce vám znalost gramatiky ani pravopisu nezlepší, slovní zásobu těžko rozšíří a dokonce ani nepovznese na duchu. V záplavě kleteb, které ze sebe ve vzteku nad osmi chybami na jedné stránce vyplivnete, se zboží zvané kniha stává spíš nástrojem tužícím vaši trpělivost.